
Název: Let's dance - 3. část
Autor: Teriga
Miro uchopí moje tenisky dvěma prsty, jako by se jich štítil a vtipně poznamená.
" Jéj, Adaidasky, tak to keby som vedel, tak by som ich ušetril."
Ty jeho poznámky mi už lezou doopravdy krkem. Ostře se do něj pustím.
" Nech si ty svoje pitomé poznámky! Mě totiž vůbec nezajímají! Mě spíš zajímá, jak se teď dostanu domů!"
" To je tvoj problém, nie môj." vysvětlí mi.
" Jo? A kdo mě celou zmáčel od hlavy až k patě? A kvůli komu mám teď mokré veškeré mé oblečení, no?"
" Tiež si sa nemala kúpať oblečená. Alebo ty si snáď niekedy videla, že by sa ľudia kúpali oblečení? V dávnych dobách snáď, ale teraz? Dosť nepraktické, nie?" poznamená Miro.
" Přestaň mě tu poučovat, prosím tě!" požádám ho. " Mně by spíš zajímalo, co s tím jako hodláš dělat."
" Ja? Skôr ty, nie?" namítne a já nevím, co se to se mnou v tu chvíli stane, ale představte si, já si kleknu na kolena a omlouvám se mu. Sama od sebe se mu omlouvám. A to jsem se dodnes lidem omlouvala jen z donucení.
" Čo to? Ty si dostala rozum?" diví se Miro." Tak to ma teší, naozaj. Tak teda počúvaj, Šárka. Po zlom som to už s tebou skúsil, tak čo keby sme to vyskúšali po dobrom. Čo ty na to?" navrhne mi.
Dojde mi, jak trapně jsem se před ním chovala. Rozmazlený fracek, opravdu, vystihl to dobře. Sama sebe nepoznávám dnes už podruhé, a to, když k němu natáhnu ruku ke smíru.
" Ruku na to." souhlasím.
" Žiadne hádky?" ujistí se.
" Žádné hádky." přikývnu a poprvé se na něj usměji.
" Tak, a teraz hlavne rýchlo, ako budeš chorá. Rýchlo poď za mnou." zavelí Miro.
Pak si uvědomí, že jsem bosá a vezme mě raději do náruče a nese mě do nějaké o moc větší šatny nebo spíš skladu. Je zde totiž plno věcí. Miro mě postaví na zem a podá mi dva ručníky. Jeden na osušení, druhý, abych si do něj mohla zabalit mokré vlasy. Poděkuji mu a on přejde ke stojanu, na kterém visí na ramínka pověšené samé nádherné šaty.
" Akú máš veľkosť šiat a topánok?" zeptá se mě.
Nadiktuji mu svoji velikost a on mi podá červené šaty. S díky je přijmu, ale poté, co si je důkladně prohlédnu a zjistím, že jsou to šaty, co odhalují nejen prsa, celá záda a nohy, mu je vrátím.
" Nepáči sa ti? Veď sú to pekné šaty alebo snáď nie?" nechápe, v čem je problém.
" O tom žádná, ale ...Miro, to se nehodí."
" Čo sa nehodí?" nerozumí mi.
" Ty šaty." vysvětlím. " Jsou moc odvážné. Připadala bych si v nich jako, kdybych byla nahá a kromě toho, neznáme se natolik dobře, abych se ti tu předváděla v něčem takovém." sdělím mu rozpačitě.
" No ako chceš, ale ... V čom potom budeš tancovať tango?" zeptá se mě.
" To ho budeme tančit hned?" zděsím se.
" Hneď nie, neboj sa." uklidní mě.
" No ale....to na sobě budu muset mít tohle?" ukážu znovu na ty odvážné šaty.
" To je taky jedna z možností." odpoví Miro. " Tu si môžeš požičať šaty, aké ti padnú. Podľa druhu tanca. Topánky taky a keby si potrebovala pančucháče, tak sú tu." ukáže na jednu ze zásuvek.
" Robím totiž dievčatám nákupcu vieš?" vysvětluje mi.
" Takže kromě trenéra jsi ještě takový kluk pro všechno?"
" A prečo by nie? Dievčatá ma majú radi a. .. uvidíš, určite si ma taky zamiluješ." usměje se na mě.
" No...." usměji se na něj a pak mu řeknu, že se tedy konečně převléknu.
" Bez tebe." dodám.
Miro tedy omluvně pokrčí rameny a počká za dveřmi. Osuším se, obléknu si nové spodní prádlo, co jsem si koupila cestou na balet, pak si obléknu blankytně modré šaty a páskové stříbrné střevíčky, vlasy ovážu ručníkem a jdu. Mokré oblečení rozvěsím v šatně na šňůry a potom pomůžu Mirovi vytřít podlahu.
" Ďakujem za pomoc." řekne Miro a pozve mě na čaj do své kanceláře, abych se trochu zahřála.
" Rádo se stalo." odpovím
Dokud mi neuschlo oblečení, strávila jsem v jeho kanceláři celkem tři hodiny. Bylo to příjemné posezení a já zjistila, že jsem našla prima kamaráda.
" Jéj, Adaidasky, tak to keby som vedel, tak by som ich ušetril."
Ty jeho poznámky mi už lezou doopravdy krkem. Ostře se do něj pustím.
" Nech si ty svoje pitomé poznámky! Mě totiž vůbec nezajímají! Mě spíš zajímá, jak se teď dostanu domů!"
" To je tvoj problém, nie môj." vysvětlí mi.
" Jo? A kdo mě celou zmáčel od hlavy až k patě? A kvůli komu mám teď mokré veškeré mé oblečení, no?"
" Tiež si sa nemala kúpať oblečená. Alebo ty si snáď niekedy videla, že by sa ľudia kúpali oblečení? V dávnych dobách snáď, ale teraz? Dosť nepraktické, nie?" poznamená Miro.
" Přestaň mě tu poučovat, prosím tě!" požádám ho. " Mně by spíš zajímalo, co s tím jako hodláš dělat."
" Ja? Skôr ty, nie?" namítne a já nevím, co se to se mnou v tu chvíli stane, ale představte si, já si kleknu na kolena a omlouvám se mu. Sama od sebe se mu omlouvám. A to jsem se dodnes lidem omlouvala jen z donucení.
" Čo to? Ty si dostala rozum?" diví se Miro." Tak to ma teší, naozaj. Tak teda počúvaj, Šárka. Po zlom som to už s tebou skúsil, tak čo keby sme to vyskúšali po dobrom. Čo ty na to?" navrhne mi.
Dojde mi, jak trapně jsem se před ním chovala. Rozmazlený fracek, opravdu, vystihl to dobře. Sama sebe nepoznávám dnes už podruhé, a to, když k němu natáhnu ruku ke smíru.
" Ruku na to." souhlasím.
" Žiadne hádky?" ujistí se.
" Žádné hádky." přikývnu a poprvé se na něj usměji.
" Tak, a teraz hlavne rýchlo, ako budeš chorá. Rýchlo poď za mnou." zavelí Miro.
Pak si uvědomí, že jsem bosá a vezme mě raději do náruče a nese mě do nějaké o moc větší šatny nebo spíš skladu. Je zde totiž plno věcí. Miro mě postaví na zem a podá mi dva ručníky. Jeden na osušení, druhý, abych si do něj mohla zabalit mokré vlasy. Poděkuji mu a on přejde ke stojanu, na kterém visí na ramínka pověšené samé nádherné šaty.
" Akú máš veľkosť šiat a topánok?" zeptá se mě.
Nadiktuji mu svoji velikost a on mi podá červené šaty. S díky je přijmu, ale poté, co si je důkladně prohlédnu a zjistím, že jsou to šaty, co odhalují nejen prsa, celá záda a nohy, mu je vrátím.
" Nepáči sa ti? Veď sú to pekné šaty alebo snáď nie?" nechápe, v čem je problém.
" O tom žádná, ale ...Miro, to se nehodí."
" Čo sa nehodí?" nerozumí mi.
" Ty šaty." vysvětlím. " Jsou moc odvážné. Připadala bych si v nich jako, kdybych byla nahá a kromě toho, neznáme se natolik dobře, abych se ti tu předváděla v něčem takovém." sdělím mu rozpačitě.
" No ako chceš, ale ... V čom potom budeš tancovať tango?" zeptá se mě.
" To ho budeme tančit hned?" zděsím se.
" Hneď nie, neboj sa." uklidní mě.
" No ale....to na sobě budu muset mít tohle?" ukážu znovu na ty odvážné šaty.
" To je taky jedna z možností." odpoví Miro. " Tu si môžeš požičať šaty, aké ti padnú. Podľa druhu tanca. Topánky taky a keby si potrebovala pančucháče, tak sú tu." ukáže na jednu ze zásuvek.
" Robím totiž dievčatám nákupcu vieš?" vysvětluje mi.
" Takže kromě trenéra jsi ještě takový kluk pro všechno?"
" A prečo by nie? Dievčatá ma majú radi a. .. uvidíš, určite si ma taky zamiluješ." usměje se na mě.
" No...." usměji se na něj a pak mu řeknu, že se tedy konečně převléknu.
" Bez tebe." dodám.
Miro tedy omluvně pokrčí rameny a počká za dveřmi. Osuším se, obléknu si nové spodní prádlo, co jsem si koupila cestou na balet, pak si obléknu blankytně modré šaty a páskové stříbrné střevíčky, vlasy ovážu ručníkem a jdu. Mokré oblečení rozvěsím v šatně na šňůry a potom pomůžu Mirovi vytřít podlahu.
" Ďakujem za pomoc." řekne Miro a pozve mě na čaj do své kanceláře, abych se trochu zahřála.
" Rádo se stalo." odpovím
Dokud mi neuschlo oblečení, strávila jsem v jeho kanceláři celkem tři hodiny. Bylo to příjemné posezení a já zjistila, že jsem našla prima kamaráda.
















Konečně! A teďko se zamilují!! :-* Tyjo, Terigo, pamatuji si, jak jsi psávala něco o těch vraždách ještě na starý fanclub :-)) máš velmi zajímavá témata na povídky..