close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dvě jsou někdy příliš - 20. závěrečná část - Byla jsem mrcha

23. září 2011 v 18:50 |  Fan fiction


Název: Dvě jsou někdy příliš - 20. závěrečná část - Byla jsem mrcha

Autor: Teriga





Ani já, ani Miro jsme nebyli schopni jediného slova. Potom jsem konečně promluvila.
" Ale teto, to přece nemůže být možné."
" Bohužel, je to možné." řekla teta skoro neslyšně.
" Nemocnice by predsa nemala pochybiť." namítl Miro, bledý jako stěna.
" A sám primář mi přece řekl, že všechny testy a vyšetření jsou v pořádku, takže je nesmysl, že...."
" Nelo!" přerušila mě teta mírně zvýšeným hlasem. " Poslouchej mě! Kdyby jsi mě pustila ke slovu, tak by jsi zjistila, že nemluvím vůbec o tobě."
Znovu jsme na sebe s Mirem pohlédli. Teď jsme nerozuměli už vůbec ničemu.
" N...ne?" vykoktala jsem ze sebe.
" Nie?" zopakoval to po mně Miro.
" Ne." řekla tiše teta.
" Tak o kom tu tedy celou dobu mluvíš?" nechápala jsem.
" Nicoletta je ta, co umírá." konečně se nám dostalo odpovědi a pak se tetě proudem spustily slzy.
" Cože???" vytřeštila jsem na ni oči. Teta jenom kývla na souhlas.
" Ale jak, jak to?" ptala jsem se dál.
V tom tetě zazvonil telefon.
" Mám to vziať?" nabídl se jí Miro.
" Zvládnu to sama. " ujistila ho a přijala hovor. Dlouho s někým hovořila a když pak konečně zavěsila, poznali jsme, že došlo k nejhoršímu.
" Volal primář JIP. Letty už, bohužel není mezi námi." dostala ze sebe teta mezi vzlyky a zhroutila se na židli.
To už jsem i já plakala. Všichni jsme plakali. Ale mně to pořád nedocházelo.
" Ona, Letty....ona byla nemocná?" zeptala jsem se tety, když se trochu uklidnila.
" Včera mi to řekl Jirka. Letty brala nějaké léky."
" Myslíš, že šlo o drogy?" zeptala jsem se.
" Já nevím. " zavrtěla hlavou. " Nechápu sama sebe, že jsem byla tak slepá a nevěděla jsem, že tu holku něco trápí. Byla bych ji mohla včas pomoc."
" Vy za to predsa nemôžete, pani Svobodová. A úprimnú sústrasť. Kedykoľvek budete potrebovať, budem tu len pre vás." nabídl se jí znovu Miro.
" Děkuji vám, Miro." řekla teta s pláčem a stiskla jeho ruku.
" Já tomu pořád nerozumím. Vždyť to byla moje sestra. Jak to, že jsem si ničeho nevšimla?" vyčítala jsem si to.
" Poslední dobou jsi ji ani neviděla." připomněla mi teta. " Hlavně si to nedávej za vinu, Nelo."
Utřela si oči a pak si vzpomněla.
" Tohle vám Nicoletta nechala. Našla jsem to u ní v pokoji."
" Co to je?" zeptala jsem se a otevřela jsem obálku, kterou mi teta podala. Začala jsem číst nahlas, aby to všichni slyšeli. V dopise stálo.

Milá Nelo, milý Miro,
bohužel už nestihnu se vám omluvit osobně. Můj čas se krátí. Vím, že jsem si na tomto světě pobyla jen krátký čas, ale osud tomu asi tak chtěl. A možná je to i správné. Po tom všem, co jsem vám oběma provedla a chtěla provést. Byla jsem mrcha a bohužel, jsem to zjistila až příliš pozdě. Odpusťte mi to, prosím a mějte se rádi až do smrti. Nikdy se nerozdělte a buďte spolu šťastni. To je má poslední vůle. Nicoletta
PS: Kéž by se dal vrátit čas...

Se smrtí Nicoletty se nikdo z nás nemohl smířit. Smrt si ji vzala velmi mladou a jakkoli nás ta smutná zpráva zasáhla, život šel dál. Miro pomohl tetě se zařizováním pohřbu a to byl také poslední pohřeb, na kterém jsem kdy byla. A doufám, že dlouho na žádný nepůjdu. Od té doby také nesnáším Dušičky.
O rok později
Přijela jsem s Mirem do Košic za Miškou, která tu byla u maminky. Zrovna si hrála s mým domečkem pro panenky, co jsem jí jednou po Mirovi poslala. Její bráška si hrál společně s ní. Najednou jsem si vzpomněla na Letty a v duchu jsem jim přála, aby se nikdy ani jeden z nich nemusel dožít smrti svého sourozence. Pak se mi ještě v paměti vybavila poslední věta z Nicolettina dopisu: Byla jsem mrcha.
Když jsme odjížděli z Košic zase k nám do Brna, položila jsem Mirovi otázku.
" Myslíš si, že Letty byla mrcha?"
" O mŕtvych len dobre, Nelinka." napomenul mě Miro.
" Já vím, ale....Proč to jenom napsala do toho dopisu? Proč si to myslela?"
" Cítila sa byť vinná." vysvětlil mi to stručně a jednoduše Miro.
" Mrcha to nebyla. Nebýt jí, nikdy by ses tehdy ke mně nevrátil."
" Som rád, že nás dala dohromady. Mali by sme ju za to poďakovať" řekl Miro a políbil mě.
" Ano, to měli." souhlasila jsem a tiše zašeptala: " Sestřičko moje, děkujeme ti."
Pak se mi zdálo, jako kdyby mi po větru přišla odpověď a trpce jsem se pousmála. Život je někdy hořký. Něco v něm ztratíte, něco získáte. Já ztratila sestru, ale získala to nejcennější. Lásku. Věčnou lásku po boku svého milovaného Mira. A ta nikdy neumírá.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

...Miro Šmajda?

Ano!!!
Ne...

Komentáře

1 xDJj xDJj | Web | 23. září 2011 v 18:52 | Reagovat

máš moc krásný lay xDD

2 Miška Miška | Web | 23. září 2011 v 18:54 | Reagovat

Wow toto bylo dokonalá povídka! :)

3 vlasta1998 vlasta1998 | Web | 23. září 2011 v 19:04 | Reagovat

Byla to úžasná povídka a je to úžasná autorka. Doufám, že se brzo dočkáme další :)

4 Teriga Teriga | 23. září 2011 v 19:45 | Reagovat

Už se rýsuje:-)

5 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 23. září 2011 v 19:55 | Reagovat

Byla to úžasná povídka, těším se na další od tebe Terigo :-)

6 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 23. září 2011 v 20:19 | Reagovat

Byla to úžasná povídka...bude mi chybět x(

7 Aduš Aduš | E-mail | Web | 3. listopadu 2011 v 20:12 | Reagovat

Pěkné moc :)...ale nemohla bych klukovi tak douho lhát jak Nela..to se dá jen v povídkách :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017