close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dvě jsou někdy příliš - 19. část - Něco je dobře, něco špatně

22. září 2011 v 17:00 |  Fan fiction



Název: Dvě jsou někdy příliš - 19. část - Něco je dobře, něco je špatně

Autor: Teriga






Prodělala jsem spoustu vyšetření a pobyla jsem si v nemocnici spoustu nekonečných dní. Až konečně přišel den, kdy nám všem primář přišel s radostí oznámit, že jsem se uzdravila a můžu domů. Radostí jsem začala plakat, Miro plakal společně se mnou a plakala i teta, která primářovi ze srdce děkovala.
Na druhý den už pro mě přijel Miro, aby mi pomohl s balením. Když vešel do mého pokoje, zarazilo ho, že ještě ležím v posteli a koukám do stropu.
" Nelinka, tebe niečo je? " zeptal se se strachem, jestli se mi náhodou nepřitížilo.
" Ne, Miro, nic mi není. Neboj se." otočila jsem hlavu na stranu, kde ještě před několika dny, ale na jiném oddělení, na oddělení ARA pípaly přístroje. Tady nebylo nic, jen holá zeď, do které jsem tupě zírala. Mirovi se moje chování nelíbilo, tak si mě otočil k sobě, abych se mu dívala do očí a zeptal se znovu.
" Nelinka, ja vidím, že s tebou niečo je. Povedz mi pravdu. Priťažilo sa ti?"
" Ano, Miro ono mi je. Je mi to, že mě strašně moc bolí duše a nikdo ji nedokáže vyléčit. Ty by jsi mohl, ale to by si mě musel napřed milovat." chtěla jsem mu říct, ale místo toho jsem přišla s výmluvou.
" Otevřel bys, prosím tě okno? Je tu nějak horko."
" Dobre." přikývl.
Miro rázoval k oknu a já ho přitom nenápadně pozorovala. Na sobě měl bílé tričko bez rukávů, které zvýrazňovalo jeho sportem vypracované paže. Jak ráda bych se jich dotkla. Jak ráda bych ho objala. Jenže...To by jsme si nesměli být tak cizí.Ani jsem nevěděla, jak se to stalo, ale najednou se mi po tváři začaly koulet slzy, velké jako hrachy a já je nedokázala zastavit.
Miro otevřel okno a v odraze ve skle spatřil něco, co ho přimrazilo k zemi. Uviděl mě, jak sedím na posteli a celá se třesu, ve tváři výraz naprostého zoufalství.
" Preboha, miláčik! " vykřikl a vyrazil směrem ke mně.
Vzal mě za ruce, které se mi silně třásly a to mě přinutilo zvednout hlavu. On ji vzal do dlaní a zoufale řekl.
" Neplač. Prosím ťa, neplač."
Vzlykla jsem. " Promiň, nechtěla jsem, já...nemůžu..."
" Ja som ten, kto sa má ospravedlňovať." řekl Miro.
Jeho rty se pomalu přibližovaly k mým a dotkly se jich. Byl to krásný, něžný polibek. Jako, kdyby se mě dotkla motýlí křídla.
" Milujem ťa." řekl mi.
Cože to řekl? Nemohla jsem tomu uvěřit. Myslela jsem si, že se mi to jen zdá. Tak jsem se ještě jednou chtěla ujistit, jestli to všechno myslí vážně.
" Co jsi to říkal?" zeptala jsem se ho.
" Mrzí ma, že si toho musela kvôli mne a svojej sestre toľko vytrpieť." odpověděl.
" To předtím."naléhala jsem.
" Milujem ťa." oznámil mi znovu.
Slyšet, že ještě pro něj něco znamenám bylo něco kouzelného. Pohlédla jsem mu hluboce do očí, přestala plakat a řekla jsem.
" Já tě taky miluji, Miro." A objala jsem ho.
Konečně jsme si porozuměli.
" Bylo mi hrozně, když jsi tu byl se mnou a....přitom, jako by jsi tu nebyl. Připadala jsem si tak sama. Hlavně v té chvíli, kdy jsi mi oznámil, že je konec." přiznala jsem se mu.
" Nikdy sa nerozdelíme. Tie pre mňa znamenáš všetko." usmál se na mě a pokryl moji mokrou tvář sprškou vášnivých polibků. Zavřela jsem oči a nechala se unášet svými city. Polibky se stávaly stále vášnivějšími a já mu je s radostí oplácela. Pak jsem ho chvíli hladila po tváři jednou rukou a druhou ho vískala ve vlasech. Napětí v mém těle rostlo a já si pomalu začala svlékat župan a dobývat se Mirovi do džínsů.
" Počkaj, miláčik." zarazil mě udýchaně." Ty to chceš robiť tu a teraz? "
Jen jsem si smyslně olízla rty a pustila ho, protože jsem usoudila, že tady by to opravdu nebylo vhodné a navíc by sem mohl někdo přijít. Tak jsem si v rychlosti zabalila věci, dala nemocnici sbohem a vyjeli jsme s Mirem někam za město. Miro si sedl na zadní sedadlo, rozepnul si kalhoty a sundal boxerky. Já si jen svlékla tanga, přetáhla si šaty přes hlavu a posadila se na něj. Opatrně do mě pronikl, jednou rukou si mě přitiskl co nejtěsněji k sobě a druhou mě hladil po obnaženém krku a mířil k mému dekoltu. Stále hlasitěji jsme vzdychali, až jsme nakonec oba dosáhli pocitu, že jsme v sedmém nebi. Byli jsme v ten okamžik velmi šťastní.
Všechno štěstí a dobrá nálada z nás však rázem spadla, když jsme vešli do kuchyně, kde za stolem seděla teta, tvářila se velmi vážně a prosila nás, abychom se posadili. Když jsme tak učinili, řekla nám, že má pro nás smutnou zprávu. Z nemocnice jí totiž oznámili, že její neteř brzy zemře.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

...Miro Šmajda?

Ano!!!
Ne...

Komentáře

1 Báárun Báárun | Web | 22. září 2011 v 17:01 | Reagovat

mm.. vypadá to dobře ;))

2 Miláno Miláno | Web | 22. září 2011 v 17:05 | Reagovat

http://blog-about-miley-cyrus.blog.cz/1109/najdi-rozdily-1

Jestli se učastnit nechceš,tak tento
komentář ignoruj nebo smaž!

Byla bych ráda kdybys ses učastnil/a.

3 Miška Miška | Web | 22. září 2011 v 17:06 | Reagovat

To je fakt uzasnéééé skoda zhe umíra treba ji zachraníí !.)

4 tarimee tarimee | Web | 22. září 2011 v 17:09 | Reagovat

nádherný blog a úžaasný článek ;))

5 romancice33 romancice33 | E-mail | Web | 22. září 2011 v 17:26 | Reagovat

COŽE ?!?!?| Okamžitě pokráčko !!! :o)

6 Vlasta1998 Vlasta1998 | 22. září 2011 v 17:39 | Reagovat

Coo? Já chci okamžitě pokráčko!! :)

7 Lissa Lissa | Web | 22. září 2011 v 18:02 | Reagovat

co?? jsem napnutá na pokračování! ..:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017