
Název: Dvě jsou někdy příliš - 17. část - Je vůbec naděje?
Autor: Teriga
Sanitka odvezla okamžitě Nelu ve velmi vážném stavu do nemocnice. Miro na nic nečekal a okamžitě jel o tom informovat její tetu. Nicoletta se mezitím nenápadně vypařila z baru neznámo kam. Nelina teta okamžitě nasedla do Mirova auta a jela s ním do nemocnice. Zjistili, že Nelu odvezli na ARO a kvůli jejímu vážnému stavu je za ní nemohou prozatím pustit.
" Vaše neteř prodělala těžký šok. Projevil se u ní hned po požití čokolády. Hned po převozu jsme ji hospitalizovali, ale jak to s ní dopadne, Vám zatím bohužel nemůžeme oznámit." oznámil paní Svobodové a Mirovi sám primář ARA.
" Bude žiť?" zeptal se ho k smrti vyděšený Miro.
" A vy jste....."
" Miro Šmajda, přítel mojí neteře." skočila teta Mirovi do řeči. " Dovoluji Vám poskytovat mu jakékoliv informace o Nelině zdravotním stavu a pouštět ho za ní, pane primáři."
" Dobře." souhlasil primář. " Ale teď k vaší otázce: Slečna Svobodová se prozatím neprobrala z bezvědomí. Napojili jsme ji na přístroje a budeme nepřetržitě sledovat její zdravotní stav. Jen, co se probudí, aspoň v to pevně doufáme, uděláme okamžitě krevní testy. Musíme zjistit zdali nedošlo k poškození jater, což by bylo velmi závažné a bohužel přímo smrtelné."
" Panebože." chytila se teta za srdce a zhroutila se na židli.
Miro si přisedl k ní a zeptal se, jestli něco nepotřebuje.
" Vodu." hlesla teta a Miro jí skočil přinést vodu.
" Promiňte mi, paní Svobodová, mohu mít ještě jednu otázku?" zeptal se primář.
" Ano?" řekla teta hned poté, co se žíznivě napila.
" Vaše neteř má alergii na čokoládu?"
" Ano, od malička." přisvědčila teta. " Bere na to léky."
" Ocitla se někdy v takovém stavu, jako teď?"
" To se nikdy nestalo." řekla teta po krátkém zamyšlení. " Nela se čokoládě vždycky vyhýbala."
" Věřím Vám." řekla primář. " Jak je ale potom možné, že požila čokoládu, i když v malém množství?"
" Ale ona ju nezjedla sama od seba!" promluvil konečně Miro. " Za to mohla tá vaša Nicoletta. To ona v bare prehodila hrnčeky a podstrčila svoju čokoládu, ktorú pila Nele!" oznámil Miro tetě.
" Miro, je to pravda?" zeptala se ho vyděšeně teta.
" Nikdy by som Vám neklamal." odpověděl na její otázku.
" Nechám Vás osamotě." rozhodl se primář a odešel.
" Já tomu stále nerozumím, Miro." svěřila se mu teta, když spolu osaměli. " Proč Nicoletta Nelu tak nenávidí? Proč se jí snaží zabít? Vždyť jsou to sestry, proboha!"
A celá se rozplakala.
" Vždycky byly jako jedno tělo, jedna duše, jen trochu jiné. Ale rozuměli si. Teď....Proboha. co se to s nimi děje? Vysvětlete mi to, Miro!"
" Nemožem." povzdechl si smutně, ale jedno chtěl vědět. " Udáte teraz Nicolettu?"
Teta zavrtěla hlavou. " To nemůžu udělat, Miro."
" Prečo nie? Nemalo by byť konečne spravodlivosti urobeno za dosť?"
" Věřte mi, Nicoletta by si skutečně zasloužila vězení, to ano. Jenže já jsem právnička a to, že jsem udala vlastní neteř by se brzy rozneslo. Kvůli ní bych mohla přijít o práci a z čeho bych živila Nelu?" pronesla utrápeně.
" Tak ju radšej necháte behať po slobode?" Miro to nechápal.
" Podívejte, se, když ode mně Nicoletta odcházela k mojí sestře, prosila mě ve dveřích, jestli si to ještě nechci rozmyslet. Že by sekala latinu, kdybych si ji vzala zpět. Že bydlení u matky a jejího nového přítele bude pro ni vězením. Nepovolila sem. Když ji teď najdu, půjde k mé sestře znovu. A to bude pro ni to pravé vězení."
" Ako myslíte." odpověděl Miro.
O kom se mluvívá, nedaleko bývá. Když si teta odskočila pro něco malého k jídlu, objevila se v nemocnici Nicoletta. Miro dostal takový vztek, div se na ni nevrhl, popadl ji za paži a násilím ji vyvedl ven.
" Čo tu robíš?" zakřičel na ni před nemocnicí. " Tvoja sestra tu umiera, či o tom náhodou nevieš. Tvojou vinou. A ty? Tie sa ešte odvažuješ prísť po tom všetkom? Čo si ju prišla urobiť tentoraz? Nasypať ju jed do čaju? Odpojiť ju od prístrojov? Prial by som ti prežiť to, čo musí prežívať ona."
" Miro, vyslechni mě!" žadonila Nicoletta s pláčem, ale Miro už ji zase popadl hrubě za paži a ledovým hlasem jí řekl.
" Ak Nela zomrie, bude to len tvoja vina."
" Vaše neteř prodělala těžký šok. Projevil se u ní hned po požití čokolády. Hned po převozu jsme ji hospitalizovali, ale jak to s ní dopadne, Vám zatím bohužel nemůžeme oznámit." oznámil paní Svobodové a Mirovi sám primář ARA.
" Bude žiť?" zeptal se ho k smrti vyděšený Miro.
" A vy jste....."
" Miro Šmajda, přítel mojí neteře." skočila teta Mirovi do řeči. " Dovoluji Vám poskytovat mu jakékoliv informace o Nelině zdravotním stavu a pouštět ho za ní, pane primáři."
" Dobře." souhlasil primář. " Ale teď k vaší otázce: Slečna Svobodová se prozatím neprobrala z bezvědomí. Napojili jsme ji na přístroje a budeme nepřetržitě sledovat její zdravotní stav. Jen, co se probudí, aspoň v to pevně doufáme, uděláme okamžitě krevní testy. Musíme zjistit zdali nedošlo k poškození jater, což by bylo velmi závažné a bohužel přímo smrtelné."
" Panebože." chytila se teta za srdce a zhroutila se na židli.
Miro si přisedl k ní a zeptal se, jestli něco nepotřebuje.
" Vodu." hlesla teta a Miro jí skočil přinést vodu.
" Promiňte mi, paní Svobodová, mohu mít ještě jednu otázku?" zeptal se primář.
" Ano?" řekla teta hned poté, co se žíznivě napila.
" Vaše neteř má alergii na čokoládu?"
" Ano, od malička." přisvědčila teta. " Bere na to léky."
" Ocitla se někdy v takovém stavu, jako teď?"
" To se nikdy nestalo." řekla teta po krátkém zamyšlení. " Nela se čokoládě vždycky vyhýbala."
" Věřím Vám." řekla primář. " Jak je ale potom možné, že požila čokoládu, i když v malém množství?"
" Ale ona ju nezjedla sama od seba!" promluvil konečně Miro. " Za to mohla tá vaša Nicoletta. To ona v bare prehodila hrnčeky a podstrčila svoju čokoládu, ktorú pila Nele!" oznámil Miro tetě.
" Miro, je to pravda?" zeptala se ho vyděšeně teta.
" Nikdy by som Vám neklamal." odpověděl na její otázku.
" Nechám Vás osamotě." rozhodl se primář a odešel.
" Já tomu stále nerozumím, Miro." svěřila se mu teta, když spolu osaměli. " Proč Nicoletta Nelu tak nenávidí? Proč se jí snaží zabít? Vždyť jsou to sestry, proboha!"
A celá se rozplakala.
" Vždycky byly jako jedno tělo, jedna duše, jen trochu jiné. Ale rozuměli si. Teď....Proboha. co se to s nimi děje? Vysvětlete mi to, Miro!"
" Nemožem." povzdechl si smutně, ale jedno chtěl vědět. " Udáte teraz Nicolettu?"
Teta zavrtěla hlavou. " To nemůžu udělat, Miro."
" Prečo nie? Nemalo by byť konečne spravodlivosti urobeno za dosť?"
" Věřte mi, Nicoletta by si skutečně zasloužila vězení, to ano. Jenže já jsem právnička a to, že jsem udala vlastní neteř by se brzy rozneslo. Kvůli ní bych mohla přijít o práci a z čeho bych živila Nelu?" pronesla utrápeně.
" Tak ju radšej necháte behať po slobode?" Miro to nechápal.
" Podívejte, se, když ode mně Nicoletta odcházela k mojí sestře, prosila mě ve dveřích, jestli si to ještě nechci rozmyslet. Že by sekala latinu, kdybych si ji vzala zpět. Že bydlení u matky a jejího nového přítele bude pro ni vězením. Nepovolila sem. Když ji teď najdu, půjde k mé sestře znovu. A to bude pro ni to pravé vězení."
" Ako myslíte." odpověděl Miro.
O kom se mluvívá, nedaleko bývá. Když si teta odskočila pro něco malého k jídlu, objevila se v nemocnici Nicoletta. Miro dostal takový vztek, div se na ni nevrhl, popadl ji za paži a násilím ji vyvedl ven.
" Čo tu robíš?" zakřičel na ni před nemocnicí. " Tvoja sestra tu umiera, či o tom náhodou nevieš. Tvojou vinou. A ty? Tie sa ešte odvažuješ prísť po tom všetkom? Čo si ju prišla urobiť tentoraz? Nasypať ju jed do čaju? Odpojiť ju od prístrojov? Prial by som ti prežiť to, čo musí prežívať ona."
" Miro, vyslechni mě!" žadonila Nicoletta s pláčem, ale Miro už ji zase popadl hrubě za paži a ledovým hlasem jí řekl.
" Ak Nela zomrie, bude to len tvoja vina."
















Hezky píšeš, líbí se mi, že Miro mluví slovensky a ostatní česky. Máš podle mě velký talent a i nápad, jenom nemám ráda, když někdo píše v knížce (povídce) a někom slavném:/ ale napsané je to krásně!!