
Název: Dvě jsou někdy příliš - 15. část - Wicked game
Autor: Teriga
Jen, co Miro odjel, mi ani ne za půl hodiny od něj přišla sms. Z Krumlova musí ještě nutně jet za pořadatelem do Jihlavy a to znamená, že se spolu uvidíme až v pátek navečer po koncertě.
" Co se dá dělat." řeknu smutně a začnu mu klást na srdce, aby si dával na sebe pozor, nejezdil jako blázen atd. Miro mi všechno poslušně odkývá a pak raději zavěsí, aby se nestalo, že ho chytí policie a on bude muset platit pokutu za telefonování za jízdy.
Teta mě přivítala srdečně a začala si mě prohlížet ze všech stran. Prý, že jsem za těch pár dní, co mě neviděla zkrásněla a jsem nějak víc zamilovanější. Pousměji se a začnu, trochu z jiného soudku.
" Co Nicoletta?" zeptám se.
" Žije teď s matkou, jak jsem ti říkala. Ona sice koupila nějaký dům v Jindřichově Hradci, ale ten její musí na nějaký čas pracovat v Blansku. Ta jeho firma, on je nějaký manažer, nebo co, tam má totiž pobočku. Nicoletta se tedy nastěhovala k nim a do Brna bude dojíždět. Musí si tu dodělat školu." řekne teta.
" A kde vlastně byla celou tu dobu, co jsem byla s Mirem?"
" Odjela s tím svým Jirkou někam do Rakouska. Byla tam s ním pár dní a pak, když se vrátila domů pro věci, jsem si s ní hezky od plic promluvila. Omluvila se mi za to, co ti udělala a souhlasila s tím, že půjde k mámě."
" To se tedy divím." řeknu překvapeně. " A co ten její Jirka? Ona s ním pořád ještě chodí?"
" Chodí, nechodí, já se v těch vašich vztazích nevyznám." odpoví teta.
Vzpomenu si, že do pátku, než přijede Miro chci rychle odstranit všechny věci, které by upozorňovaly na sestřinu přítomnost. Když o tom řeknu tetě, slíbí, že mi pomůže schovat veškeré fotografie a jiné předměty. Pak jí to ale nedá a zeptá se.
" Nechceš to už konečně Mirovi říct, Nelo?"
" To nejde, teto." zavrtím hlavou.
" Proč to nejde?" nechápe.
" Protože ho nechci ztratit, chápeš?"
" Ale vždyť ho už dávno ztrácíš. Tím, že mu lžeš do očí!" řekne teta a já na to neřeknu nic. Vím, že má pravdu.
Místo toho jdu na půdu hledat pro Mišku domeček pro panenky. Najdu ho složený ve velké krabici a neporušený. Vytáhnu ho, vložím do připravené krabice a převážu mašlí. Tak, hotovo! Teď už jen, aby byl pátek večer a konečně přijel Miro.
Je pátek večer a můj miláček zvoní u dveří. Otevře mu teta a dostane od něj menší kytici. Tu větší dá Miro mně. Poděkuji mu za ni polibkem a odvedu ho do svého pokoje. Nabídnu mu něco k pití, Miro řekne, že by si dal čaj, tak mu tedy skočím uvařit čaj. Mezitím si prohlíží můj pokoj. Vrátím se a povídáme si spolu.
" Tak jaký byl koncert?"
" Skvelý. Škoda, že si tam nebola."
" Měla jsem moc práce a taky jsem se musela učit." vysvětlím.
Miro přikývne na souhlas a já si vzpomenu.
" Našla jsem pro Mišku ten domeček pro panenky. Tady je." podám mu zabalenou krabici.
" Jéj, to si hodná. Miška bude mať radosť." zaraduje se Miro.
" A jak se vůbec má?"
" Neviem, je teraz u mamky v Košiciach. Skočím to len dať do auta, áno?" ukáže Miro na krabici a jde k autu.
" Počkám na tebe v pokoji." odpovím.
Během našeho povídání jsem vůbec nezaregistrovala, že si sestra i s Jirkou přijela domů pro pár věcí. Miro ji naštěstí neviděl, ani neslyšel. Jenomže, kdybych, já hloupá nechala otevřené dveře od pokoje, mohla bych zabránit nejhoršímu. Tak se stane, že Miro vpadne k Letty do pokoje a zůstane stát s vytřeštěnýma očima na líbající se dvojici.
" Nelinka, čo......" dojdou mu slova.
" Nelo? Ale to není Nela. To je přece Nicoletta." řekne mu na to Jirka.
" Miro?" vytřeští na něj oči ségra.
Do toho všeho přijdu do pokoje já, protože mě tam přilákaly hlasy.
" Co se to tu....." zůstanu stát jako přibitá. Vše mi je více, než jasné a Jirkovi taky. Vzpamatuje se jako první, prohlásí, že s holkou, která neví, s kým, že to vlastně chce chodit žádný vztah mít nehodlá a vzápětí už bere schody po dvou. Nicoletta ho okamžitě následuje. Miro se za ní nevěřícně otáčí a teprve, až za ní dveře konečně zapadnou se otočí ke mně. Chvíli na sebe jen tak beze slov zíráme, až to nevydržím a promluvím jako první.
" Miro, vysvětlím ti..."
" Preboha, nerob zo mňa vola ešte teraz!" oboří se na mě. " Myslela si si, že na to nikdy neprídem? Toto si si fakt myslela? Panebože, tak ty máš sestru. A ešte ku všetkému dvojča. Požičiavate si ma, ako nejakú hračku a myslíte si, že to nemôže prasknúť?"
" Miro, tak to vůbec není! Teda, chci říct, mělo to tak být, původně. Jenže já to tak nechtěla a nakonec jsi stejně chodil jen se mnou. Opravdu. Tak to je nakonec dobře, ne?" snažím se.
" Preboha mlč! Mlč, prosím ťa! Ja vôbec neviem, čo si mám o tebe myslieť." chytá se Miro zoufale za hlavu. Pak ke mně natáhne ruku.
" Kľúč." požádá mě o jeho vrácení ledovým hlasem.
Chtě - nechtě se pro něj musím vrátit do pokoje a odevzdat mu ho.
" Miro, prosím tě, vyslechni mě!" chytím ho plačky za ruku, když odchází. " Já tě přece miluju!"
" Prosím ťa, už mi daj pokoj, dobre? Toto nie je láska!" zakřičí na mě a opravdu odjede. Zůstane po něm jenom vzorek pneumatik na silnici.
Teta se šla projít, aby mohla v noci dobře spát. Já jdu taky ven, ale ne se projít. Jdu tam, kam obvykle chodí mladí lidé, když jsou na kolenou. Usednu ztěžka na barovou židli a přemýšlím. Mám se opít, nemám se opít. To je otázka. Když se konečně natáhnu pro nápojový lístek, zůstanu jako přimrazená. Vedle mě na baru totiž sedí......
" Co se dá dělat." řeknu smutně a začnu mu klást na srdce, aby si dával na sebe pozor, nejezdil jako blázen atd. Miro mi všechno poslušně odkývá a pak raději zavěsí, aby se nestalo, že ho chytí policie a on bude muset platit pokutu za telefonování za jízdy.
Teta mě přivítala srdečně a začala si mě prohlížet ze všech stran. Prý, že jsem za těch pár dní, co mě neviděla zkrásněla a jsem nějak víc zamilovanější. Pousměji se a začnu, trochu z jiného soudku.
" Co Nicoletta?" zeptám se.
" Žije teď s matkou, jak jsem ti říkala. Ona sice koupila nějaký dům v Jindřichově Hradci, ale ten její musí na nějaký čas pracovat v Blansku. Ta jeho firma, on je nějaký manažer, nebo co, tam má totiž pobočku. Nicoletta se tedy nastěhovala k nim a do Brna bude dojíždět. Musí si tu dodělat školu." řekne teta.
" A kde vlastně byla celou tu dobu, co jsem byla s Mirem?"
" Odjela s tím svým Jirkou někam do Rakouska. Byla tam s ním pár dní a pak, když se vrátila domů pro věci, jsem si s ní hezky od plic promluvila. Omluvila se mi za to, co ti udělala a souhlasila s tím, že půjde k mámě."
" To se tedy divím." řeknu překvapeně. " A co ten její Jirka? Ona s ním pořád ještě chodí?"
" Chodí, nechodí, já se v těch vašich vztazích nevyznám." odpoví teta.
Vzpomenu si, že do pátku, než přijede Miro chci rychle odstranit všechny věci, které by upozorňovaly na sestřinu přítomnost. Když o tom řeknu tetě, slíbí, že mi pomůže schovat veškeré fotografie a jiné předměty. Pak jí to ale nedá a zeptá se.
" Nechceš to už konečně Mirovi říct, Nelo?"
" To nejde, teto." zavrtím hlavou.
" Proč to nejde?" nechápe.
" Protože ho nechci ztratit, chápeš?"
" Ale vždyť ho už dávno ztrácíš. Tím, že mu lžeš do očí!" řekne teta a já na to neřeknu nic. Vím, že má pravdu.
Místo toho jdu na půdu hledat pro Mišku domeček pro panenky. Najdu ho složený ve velké krabici a neporušený. Vytáhnu ho, vložím do připravené krabice a převážu mašlí. Tak, hotovo! Teď už jen, aby byl pátek večer a konečně přijel Miro.
Je pátek večer a můj miláček zvoní u dveří. Otevře mu teta a dostane od něj menší kytici. Tu větší dá Miro mně. Poděkuji mu za ni polibkem a odvedu ho do svého pokoje. Nabídnu mu něco k pití, Miro řekne, že by si dal čaj, tak mu tedy skočím uvařit čaj. Mezitím si prohlíží můj pokoj. Vrátím se a povídáme si spolu.
" Tak jaký byl koncert?"
" Skvelý. Škoda, že si tam nebola."
" Měla jsem moc práce a taky jsem se musela učit." vysvětlím.
Miro přikývne na souhlas a já si vzpomenu.
" Našla jsem pro Mišku ten domeček pro panenky. Tady je." podám mu zabalenou krabici.
" Jéj, to si hodná. Miška bude mať radosť." zaraduje se Miro.
" A jak se vůbec má?"
" Neviem, je teraz u mamky v Košiciach. Skočím to len dať do auta, áno?" ukáže Miro na krabici a jde k autu.
" Počkám na tebe v pokoji." odpovím.
Během našeho povídání jsem vůbec nezaregistrovala, že si sestra i s Jirkou přijela domů pro pár věcí. Miro ji naštěstí neviděl, ani neslyšel. Jenomže, kdybych, já hloupá nechala otevřené dveře od pokoje, mohla bych zabránit nejhoršímu. Tak se stane, že Miro vpadne k Letty do pokoje a zůstane stát s vytřeštěnýma očima na líbající se dvojici.
" Nelinka, čo......" dojdou mu slova.
" Nelo? Ale to není Nela. To je přece Nicoletta." řekne mu na to Jirka.
" Miro?" vytřeští na něj oči ségra.
Do toho všeho přijdu do pokoje já, protože mě tam přilákaly hlasy.
" Co se to tu....." zůstanu stát jako přibitá. Vše mi je více, než jasné a Jirkovi taky. Vzpamatuje se jako první, prohlásí, že s holkou, která neví, s kým, že to vlastně chce chodit žádný vztah mít nehodlá a vzápětí už bere schody po dvou. Nicoletta ho okamžitě následuje. Miro se za ní nevěřícně otáčí a teprve, až za ní dveře konečně zapadnou se otočí ke mně. Chvíli na sebe jen tak beze slov zíráme, až to nevydržím a promluvím jako první.
" Miro, vysvětlím ti..."
" Preboha, nerob zo mňa vola ešte teraz!" oboří se na mě. " Myslela si si, že na to nikdy neprídem? Toto si si fakt myslela? Panebože, tak ty máš sestru. A ešte ku všetkému dvojča. Požičiavate si ma, ako nejakú hračku a myslíte si, že to nemôže prasknúť?"
" Miro, tak to vůbec není! Teda, chci říct, mělo to tak být, původně. Jenže já to tak nechtěla a nakonec jsi stejně chodil jen se mnou. Opravdu. Tak to je nakonec dobře, ne?" snažím se.
" Preboha mlč! Mlč, prosím ťa! Ja vôbec neviem, čo si mám o tebe myslieť." chytá se Miro zoufale za hlavu. Pak ke mně natáhne ruku.
" Kľúč." požádá mě o jeho vrácení ledovým hlasem.
Chtě - nechtě se pro něj musím vrátit do pokoje a odevzdat mu ho.
" Miro, prosím tě, vyslechni mě!" chytím ho plačky za ruku, když odchází. " Já tě přece miluju!"
" Prosím ťa, už mi daj pokoj, dobre? Toto nie je láska!" zakřičí na mě a opravdu odjede. Zůstane po něm jenom vzorek pneumatik na silnici.
Teta se šla projít, aby mohla v noci dobře spát. Já jdu taky ven, ale ne se projít. Jdu tam, kam obvykle chodí mladí lidé, když jsou na kolenou. Usednu ztěžka na barovou židli a přemýšlím. Mám se opít, nemám se opít. To je otázka. Když se konečně natáhnu pro nápojový lístek, zůstanu jako přimrazená. Vedle mě na baru totiž sedí......
















Tak tohle jsem vubec necekala :( je mi ji litoo chudak Mirko :D a vedle ni bude sedet Miro! .)