
Název: Dvě jsou někdy příliš - 12. část - Podivné otázky
Autor: Teriga
Když jsem se ráno probudila, byl už Miro vzhůru a přitulil se ke mně.
" Včera to bolo nádherné." usmál se a políbil mě.
" Mně se to taky moc líbilo." přikývla jsem na souhlas a pohladila ho.
" Ale krvácala si pri tom." vzpomněl si. " Dostaneš snáď svoje dni?"
" Ne, byla jsem ještě panna." vysvětlím mu.
" Naozaj? A ja som myslel, že si to hovorila len preto, aby som bol nežný. Ale to by som bol aj tak." řekne Miro.
" Já nikdy neříkám nic jen tak." ujistím ho. " A nelhala jsem ti. V tomhle ne." dodám v duchu.
" A teba to nebolelo?" ptá se mě starostlivě.
" No já..., abych řekla pravdu, tak jsem to vůbec nevnímala. Vážně, nic jsem necítila."
" Tak to som veľmi rád. Vidíš, hovoril som ti, že na to nemá zmysel ponáhľať."
Nechápavě se na něj podívám.
" Copak jsem na něco spěchala?" udiveně se ptám.
" A nie snáď? Vazne si už nevzpomínáš, čo bolo v tom aute?"
" Jenže to jsi zažil s Nicolettou, ne se mnou!" ráda bych mu řekla, ale tím bych všechno jen zkazila.
" Prečo si si v tom aute hrala na divokú mačku, keď s tým nemáš vôbec žiadne skúsenosti?" doráží na mě dál.
" Já nevím! Tak jsem prostě udělala chybu, no! Vždyť už jsem ti to přece jednou vysvětlovala, ne? Kolikrát ti to mám ještě říkat?" naštvu se a zamknu se na truc v koupelně.
Miro po chvíli klepe na dveře.
" Miláčik, no tak, otvor, ja to tak nemyslel. Pusť ma !" prosí.
Zaváhám a nakonec odemknu.
" Nehnevaj sa, ja to tak nemyslel." omlouvá se mi.
" Tak proč jsi to vůbec říkal? Teď jsi mi ty dojmy z prvního milování úplně zkazil!"
" Ja už o tom hovoriť nikdy nebudem, prisahám." řekne Miro a udělá na mě psí oči.
Když si myslím, že už je hádka mezi námi zažehnaná, zazvoní mi telefon. Volá teta, tak to zvednu a uklidím se s mobilem na balkon.
" A toto je ďalšia vec, ktorú nepochopím!" hudruje Miro. " Prečo si so svojou tetou nemôžeš rozprávať normálne predo mnou? O čom si rozprávate, že to nesmiem vedieť?"
" Nemusíš vědět všechno!" utrhnu se na něj, když hovor ukončím.
" Nesúhlasím." namítne. " Som predsa tvoj priateľ, tak by som mal snáď o tebe vedieť všetko, nie?"
Neřeknu na to nic, místo toho se znovu zavřu v koupelně a rozpláču se. Zapomněla jsem se zamknout, tak, když Miro uslyší moje vzlyky, přijde za mnou.
" Tie plačeš, Nelinka?" ptá se ustaraně. " Je to moja vina, však? Ja viem. Správal som sa k tebe hrozne. Takto už sa nikdy chovať nebudem, naozaj nie." omlouvá se a vytahuje z kapsy kapesník a utírá mi s ním slzy.
" Už neplač, áno? Bolí ma to, keď ťa vidím plakať."
Přestanu brečet a vyjdu z koupelny. Posadíme se s Mirem na pohovku a Miro se mě ptá.
" Čo predo mnou tajíš, Nelinka?"
" Nic Miro, opravdu. Ale to, co řeším denně s tetou je příliš osobní. Nemůžu ti o tom říct."
" Súvisí to nejako s tvojím bývalým priateľom?."
" Ano, taky." zalžu, protože žádný bývalý přítel v tom nehraje roli.
" Nemluvme už o tom." požádám Mira.
" Dobre, nebudeme sa zaoberať minulosťou. Budeme žiť prítomnosťou, áno?"
" A nebudeme se už nikdy hádat." přeji si.
" Nie to nebudem, to nie." odpoví Miro.
Po obědě, který proběhne poklidně si Miro vzpomene na to, jak jsem mu v koupelně řekla, že mi zkazil dojmy z našeho prvního milování.
" Vážne som ti skazil všerejší dojmy z milovania, miláčik?" nevěří mi.
" Miláčku,....já jsem to řekla proto, že jsi mě naštval. Nemyslela jsem to tak, protože to by jinak nebyla pravda."
" To som moc rád. Vieš, milovanie je nádherná vec a ja ťa naučím sa milovať. Ak chceš."
" Chci, Miro." zašeptám a knoflík po knoflíčku začnu rozepínat jeho košili.
Přesuneme se spolu na postel a milujeme se. Podruhé je to ještě krásnější, než poprvé.
" Včera to bolo nádherné." usmál se a políbil mě.
" Mně se to taky moc líbilo." přikývla jsem na souhlas a pohladila ho.
" Ale krvácala si pri tom." vzpomněl si. " Dostaneš snáď svoje dni?"
" Ne, byla jsem ještě panna." vysvětlím mu.
" Naozaj? A ja som myslel, že si to hovorila len preto, aby som bol nežný. Ale to by som bol aj tak." řekne Miro.
" Já nikdy neříkám nic jen tak." ujistím ho. " A nelhala jsem ti. V tomhle ne." dodám v duchu.
" A teba to nebolelo?" ptá se mě starostlivě.
" No já..., abych řekla pravdu, tak jsem to vůbec nevnímala. Vážně, nic jsem necítila."
" Tak to som veľmi rád. Vidíš, hovoril som ti, že na to nemá zmysel ponáhľať."
Nechápavě se na něj podívám.
" Copak jsem na něco spěchala?" udiveně se ptám.
" A nie snáď? Vazne si už nevzpomínáš, čo bolo v tom aute?"
" Jenže to jsi zažil s Nicolettou, ne se mnou!" ráda bych mu řekla, ale tím bych všechno jen zkazila.
" Prečo si si v tom aute hrala na divokú mačku, keď s tým nemáš vôbec žiadne skúsenosti?" doráží na mě dál.
" Já nevím! Tak jsem prostě udělala chybu, no! Vždyť už jsem ti to přece jednou vysvětlovala, ne? Kolikrát ti to mám ještě říkat?" naštvu se a zamknu se na truc v koupelně.
Miro po chvíli klepe na dveře.
" Miláčik, no tak, otvor, ja to tak nemyslel. Pusť ma !" prosí.
Zaváhám a nakonec odemknu.
" Nehnevaj sa, ja to tak nemyslel." omlouvá se mi.
" Tak proč jsi to vůbec říkal? Teď jsi mi ty dojmy z prvního milování úplně zkazil!"
" Ja už o tom hovoriť nikdy nebudem, prisahám." řekne Miro a udělá na mě psí oči.
Když si myslím, že už je hádka mezi námi zažehnaná, zazvoní mi telefon. Volá teta, tak to zvednu a uklidím se s mobilem na balkon.
" A toto je ďalšia vec, ktorú nepochopím!" hudruje Miro. " Prečo si so svojou tetou nemôžeš rozprávať normálne predo mnou? O čom si rozprávate, že to nesmiem vedieť?"
" Nemusíš vědět všechno!" utrhnu se na něj, když hovor ukončím.
" Nesúhlasím." namítne. " Som predsa tvoj priateľ, tak by som mal snáď o tebe vedieť všetko, nie?"
Neřeknu na to nic, místo toho se znovu zavřu v koupelně a rozpláču se. Zapomněla jsem se zamknout, tak, když Miro uslyší moje vzlyky, přijde za mnou.
" Tie plačeš, Nelinka?" ptá se ustaraně. " Je to moja vina, však? Ja viem. Správal som sa k tebe hrozne. Takto už sa nikdy chovať nebudem, naozaj nie." omlouvá se a vytahuje z kapsy kapesník a utírá mi s ním slzy.
" Už neplač, áno? Bolí ma to, keď ťa vidím plakať."
Přestanu brečet a vyjdu z koupelny. Posadíme se s Mirem na pohovku a Miro se mě ptá.
" Čo predo mnou tajíš, Nelinka?"
" Nic Miro, opravdu. Ale to, co řeším denně s tetou je příliš osobní. Nemůžu ti o tom říct."
" Súvisí to nejako s tvojím bývalým priateľom?."
" Ano, taky." zalžu, protože žádný bývalý přítel v tom nehraje roli.
" Nemluvme už o tom." požádám Mira.
" Dobre, nebudeme sa zaoberať minulosťou. Budeme žiť prítomnosťou, áno?"
" A nebudeme se už nikdy hádat." přeji si.
" Nie to nebudem, to nie." odpoví Miro.
Po obědě, který proběhne poklidně si Miro vzpomene na to, jak jsem mu v koupelně řekla, že mi zkazil dojmy z našeho prvního milování.
" Vážne som ti skazil všerejší dojmy z milovania, miláčik?" nevěří mi.
" Miláčku,....já jsem to řekla proto, že jsi mě naštval. Nemyslela jsem to tak, protože to by jinak nebyla pravda."
" To som moc rád. Vieš, milovanie je nádherná vec a ja ťa naučím sa milovať. Ak chceš."
" Chci, Miro." zašeptám a knoflík po knoflíčku začnu rozepínat jeho košili.
Přesuneme se spolu na postel a milujeme se. Podruhé je to ještě krásnější, než poprvé.
















Jsem zvedava co bude dál jestli to casem rekne Mirovi nebo ne :D