
Název: Začínám od znova - 2. část
Autor: Peťul
O měsíc později…
Rozvod byl v plném proudu a já s maminkou jsme to nesly velmi špatně. Jenom on byl v klidu. Nechápu, jak mohl být tak klidný… připadalo mi to, jako by vůbec nebyl můj táta.
O 5 dní později…
Rozvod byl konečně u konce a já, ještě jako nezletilá osoba jsem byla přiřčena matce… naštěstí, s tím člověkem co si říká můj táta, bych to nepřežila! Když jsme s mámou došly domů ze soudu, obě jsme byly na pokraji sil. Sedly jsme si ke stolu a v tom z mámy vypadlo, že se budeme stěhovat k tetě do Košic. Vytřeštila jsem na ni oči a se slzami v očích jsem běžela ven z bytu přímo za Bětkou. Došla jsem k Bětce a sesypala jsem se jí do náručí. Vzala mě k sobě do pokoje. Zeptala se mě, co se stalo. Mezi vzlyky jsem jí řekla, že se budeme stěhovat do Košic. Nevěděla, co má říct, a tak mě jen objala.
Když jsem se trošku uklidnila, tak jsem jí řekla, že půjdu, že jí ještě zavolám. Přišla jsem domů a máma mi řekla, že se mám začít pomalu balit, že zítra odjíždíme do Košic. Zeptala jsem se, jestli může u nás dnes Bětuška přespat. Máma souhlasila, a tak jsem zavolala Bětušce.
"Ahojky Bětko."
"Ahojky, zlati."
"Nechceš u nás dnes přespat? Zítra totiž jedeme do Košic." … řekla jsem a začala jsem vzlykat.
"Neplač zlato, sbalím si pár věcí a za chvíli jsem u tebe."… odpověděla a ukončila náš hovor. Mezitím jsem si vytáhla kufr a začala balit své věci. Nezbývala mi nic jiného než vzpomínat na všechny ty krásné zážitky, které jsem tady zažila. V tom slyším zvonek, Bětuška. Šla jsem jí otevřít dveře a beze slova jsme šly do mého pokoje. Tam jsme se objaly a Bětka mi začala pomáhat balit věci.
Když jsme většinu těch věcí pobalily tak sme si popřály dobrou noc a usnuly. Ráno jsme se probudily s ne moc dobrou náladou, protože jsme obě dvě věděly, že už je tady ten blbý den kdy se musíme rozloučit. :( Převlékly jsme se a já jsem se rozloučila s Bětkou a slíbily jsme si, že si budeme psát a volat. Pak už jsem jen viděla, jak mi Bětuška mizí z dohledu a hrnuly se mi slzy do očí.
















pěkný příběh :-)