
"No doteď jsem bydlela na intru, takže tak by to nešlo, ale teď mám zařízený takový malý domečko-byteček. Rodiče si řekli, že když teď jsem opravdu Američanka a navíc vysokoškolačka, tak mi koupí domek. Fakt! Na to, že je ten domeček celkem malý, myslím, že se tam vejdeš," začala jsem se smát.
"Naozaj??? A nebudem ti tam prekážať?" zeptal se nadějně.
"Hele, na menším prostoru jsme bydlely tři holky na intru, takže fakt ne. Navíc, ty jseš snad slušnej kluk, ne? Ty bys mi neublížil?" Nahodila jsem nevinný kukuč.
"Nie, to by som si k tebe nedovolil," vyděsil se naoko.
Jakmile jsme doletěli, Miro se začal bezradně rozhlížet.
"Hele, umíš ty vůbec anglicky??" zeptala jsem se s cukajícím koutkem.
"Hej, ako ťa napadlo, že nie?"
"Jen tak..... Víš, kvůli tomu, jak zapadneš mezi Američany....." stále mi cukal koutek. "Řekni mi něco anglicky."
"A čo ako?"
"No, já nevím, třeba se představ, řekni, kolik ti je... nebo tak."
"Hi, I´m Miro Šmajda, I´m twenty-six years old, nice to meet you(?)" Na konci byl slyšet otazník.
"No, technicky celkem fajn, výslovnost na dvě věci." pověděla jsem mu upřímně svůj názor. "Budeš potřebovat doučování."
"A poskytneš mi ho?"
"Za menší poplatek," zalaškovala jsem.
"Jóó a za aký?" zeptal se se zájmem.
Zastavila jsem se, natočila hlavu na stranu a pak jsem si významně poklepala na tvář.
Neváhal a už už se ke mě nakláněl, aby mi tal pusu. Pak jsem udělala něco, co nečekal, otočila jsem se k němu pusou a přitáhla si ho a vášnivě políbila. Přidal se, ale ještě se moc nevzpamatoval, takže jsem toho využila.
Pustila jsem ho a poodběhla k pásu se zavazadly. Doběhl mě a já se začala smát.
"Môžeš mi vysvetliť, čo to akože malo byť ty, ty, ty Američanka?" koktal ještě omámeně.
"Když sranda, tak pořádná, ne?" pořád jsem se smála, a on se ke mně přidal, ale hlas měl trochu ochraptělý (vzrušením, to bych poznala na míle daleko :-D).
"Tak si jdeme pro věci, ne?" řekla jsem mu bezstarostně.
"Tak dobre," odpověděl.
Když jsem si vyzvedla svá zavazadla, dost se divil že si toho nevezu moc.
"Nerada to tahám do letadla, musím se stavit u kamaráda, poslala jsem to na jeho jméno."
"Tak fajn. Hmmm..... .ako se dostaneme k nemu a pak k tebe?" zeptal se.
"Byl jsi už někdy v Americe? Tady jezděj taxi, Šoumene," dělala jsem si z něho srandu.
"Tak jo. Zavoláš tam?"
"Ty jako myslíš tak, jak se to musí dělat u nás???" smála jsem se mu.
"A ako jinak???"
Už jsme byli před letištěm, tak jsem mu to mohla názorně ukázat. "Ustup," pověděla jsem mu s přehledem.
Když poodešel, stoupla jsem si doprostřed silnice profilem k jedoucím taxíkům.
Okamžitě jeden zastavil. Miro na mě koukal s vyvalenýma očima a bylo vidět, že se vzpamatovává z infarktu. Mávla jsem na něj, jakože máme odvoz.
Nahlásila jsem řidiči adresu a jeli jsme.
"Ty jo, ja som z teba skoro dostal infarkt. Seš fakt odvážna!!!" řekl Miro trochu, jako by to byla urážka.
"Bylo to na tobě vidět," smála jsem se. "Ne, nebyl jsi nikdy v Americe." Odpověděla jsem si a svou předchozí otázku.
Pak jsme dojeli pro mé věci a nakonec ke mně domů. Mezitím jsem stihla zavolat Karin přes internet v mobilu. To stačí, vím že pro tohle bude Kar spolehlivá pošta. Už se těším co bude, ale ještě to napíšu na FB. Zachvíli jsou tam komenty typu *Fakt??? Takže Kar nekecala?* nebo *Tyjo, a vy spolu budete bydlet?* a *Já chci taky!!!!!*. Jenom se směju a neodpovídám. Miro si mezitím vybalil.
Nabídla jsem mu, že mu to tady trochu ukážu. Tak jsme se oblékli do zdejšího "tropického" prostředí a šli.
















Moj oblubeny pribeh... je to skvele, honem dalej! Tesime sa!