
Název: Wow - 2. kapitola - Zase v ČR
Autor: Natali
Tak přišel konec roku a já šla s kamárády na svou zřejmě poslední párty tady, jelikož uplně všechno co jsem tady měla bylo kvůli té škole - konec poflakování a šupem do života.
Ale to jsem ještě absolutně netušila co mě čeká druhý den.
Při rozdávání cen atd. jsem zaslechla své jméno ve chvíli, kdy jsem to rozhodně nečekala, při rozdávání stipendií na mou vysněnou školu, která má obrovské školné takže bych ta normálně nemohla jít.........
......ale to musí být omyl proboha...........vždyť stipendia dostávají jen osoby s americkým občanstvím.
A další překvápko oni mi k tomu dali i to občanství!!!!!!!!!
Všechno vyřizování dokladů si sice musím zaplatit, ale o to nejde!!!!!!!!!!!! Ježiš, já snad omdlím. Hned, jak jsem byla v bytě jsem přes skype zavolala rodičům.
"Ahoj, mami," řekla jsem a než jsem to dořekla rozhodla jsem se, že přece pojedu domů a jen poprosím mamku o nějaké peníze na vyřízení dokladů, ale o všem jim řeknu až doma, protože mám na obě letenky tam i zpátky. Taky něco navíc, ale na ty doklady mi prostě už nezbývá. To, ale až potom v ČR.
"Ahoj Ingrid. Už jsem si říkala, kdy se ozveš..." usmívala se.
"Mami, volám ti hlavně proto, abych se s tebou domluvila kdy přiletím."
"Tak fajn... a kdy? Aby táta věděl, kdy pro tebe má přijet." No jo máma musí mít všechno dokonalý.
"Mami, víš, že mně by stačilo jet vlakem, ale proto sem si vybrala, že přiletím zítra a poletím do Bratislavy. Přiletím asi o hodinku dřív než ségra, jí to neříkejte, ať je to překvapení."
"Zlato a kdy vylétáš?" ptala se mamina, "To už dnes ne?"
"Ano, vyétám asi za....." Podívala jsem se na čas, "ježiš, já už musím letět nebo to nestihnu papa mamčo." Vypla jsem počítač a začala balit.
Druhý den 8Hod. ráno.
Když jsem se probudila byla jsem hrozně unavená - noc v letadle........ no nic moc.
Už asi za hodinku budu doma, super. Hrozně se těším na "pány" rodiče, ségru, bývalé spolužáky a vůbec. Jenom doufám, že bude teplo, už jsem přivykla podnebí v L.A. Jóó bude to těžký.
Děcka uspořádaly třídní sraz, už mi to holky hlásily, chtějí si popovídat o tom jak se ty dlóóuhý 4 roky měly. Holky se budou vytahovat, kolik měly známostí a kolik kluků se o ně zajímalo. Ovšem......na mě nemají měla jsem sice jen 1 véžnější známost, ale díky večírkům uplně každý víkend jsem na každém zinkasovala aspoň 3 čísla. Samo, že jsem těm klukům nezavolala :-D
WoW, to to uteklo nějak rychle ne?
Po přistání jsem zamířila na wc se upravit a pak do baru, kde jsme si domluvili sraz s taťkou a taťka se ségrou. Doufám, že jí to mamka nekecla.
Táta tam ještě nebyl tak jsem si sedla ke stolu pro 3. Objevil se asi po 10-ti minutách.
Seděla jsem zády ke dveřím takže, když mi zaklepal na rameno, lehce jsem se lekla.
"Ahoj tatííí," objala jsem ho.
"No, ahoj dcero." Vítal mě svým obvyklým pozdravem "Ty ses hrozně změnila, je z tebe hotová baba a ta výška, no tvoje sestra dostane infarkt." Smál se.
"Už jsem čekala, že řekneš, návrat ztraceného SYNA. To by ti bylo podobný," smála jsem se s ním.
Sestra je o deset let starší a asi tak o 15cm menší. Vždycky ji čílilo, že jsem větší než ona.
Tu hodinku, než ségra přiletěla jsme si pořádně popovídali, no přes web to není to samé, jako na živo.
Když sestra přišla, byla trochu nezvózní věděla že ta žena (já) vedle táty není mamka. Tu by poznala podle vlasů.
"Ahoj tati..." Zeptala se nejistě.
Táta dostal záchvat smíchu.
"No nazdar Reny," řekl když se trochu uklidnil. Já jsem pořád ještě seděla, tak že mi ségra neviděla do obličeje.
"Čus ségra!!!!!!!!" vyskočila jsem, že chudák Ren málem fakt dostala ten infarkt. Ona byla od svých 20-ti let v Anglii. Jen jezdila na návštěvy. No, ale pak už ne.Takže těď se vidíme po dlouhé době.
"Ježiš, In seš to vůbec ty?" málem vykřila, "Do prkýnka já jsem snad fakt už nejmenší z celé rodiny, i ta Nelinka je větší..." Rozhorlila se zase. No tak to už jsem namohla smíchy ani já.
Pak jsme se ještě na chvíli posadili, ségra si objednala kávu a potom hurá domů.
Ale to jsem ještě absolutně netušila co mě čeká druhý den.
Při rozdávání cen atd. jsem zaslechla své jméno ve chvíli, kdy jsem to rozhodně nečekala, při rozdávání stipendií na mou vysněnou školu, která má obrovské školné takže bych ta normálně nemohla jít.........
......ale to musí být omyl proboha...........vždyť stipendia dostávají jen osoby s americkým občanstvím.
A další překvápko oni mi k tomu dali i to občanství!!!!!!!!!
Všechno vyřizování dokladů si sice musím zaplatit, ale o to nejde!!!!!!!!!!!! Ježiš, já snad omdlím. Hned, jak jsem byla v bytě jsem přes skype zavolala rodičům.
"Ahoj, mami," řekla jsem a než jsem to dořekla rozhodla jsem se, že přece pojedu domů a jen poprosím mamku o nějaké peníze na vyřízení dokladů, ale o všem jim řeknu až doma, protože mám na obě letenky tam i zpátky. Taky něco navíc, ale na ty doklady mi prostě už nezbývá. To, ale až potom v ČR.
"Ahoj Ingrid. Už jsem si říkala, kdy se ozveš..." usmívala se.
"Mami, volám ti hlavně proto, abych se s tebou domluvila kdy přiletím."
"Tak fajn... a kdy? Aby táta věděl, kdy pro tebe má přijet." No jo máma musí mít všechno dokonalý.
"Mami, víš, že mně by stačilo jet vlakem, ale proto sem si vybrala, že přiletím zítra a poletím do Bratislavy. Přiletím asi o hodinku dřív než ségra, jí to neříkejte, ať je to překvapení."
"Zlato a kdy vylétáš?" ptala se mamina, "To už dnes ne?"
"Ano, vyétám asi za....." Podívala jsem se na čas, "ježiš, já už musím letět nebo to nestihnu papa mamčo." Vypla jsem počítač a začala balit.
Druhý den 8Hod. ráno.
Když jsem se probudila byla jsem hrozně unavená - noc v letadle........ no nic moc.
Už asi za hodinku budu doma, super. Hrozně se těším na "pány" rodiče, ségru, bývalé spolužáky a vůbec. Jenom doufám, že bude teplo, už jsem přivykla podnebí v L.A. Jóó bude to těžký.
Děcka uspořádaly třídní sraz, už mi to holky hlásily, chtějí si popovídat o tom jak se ty dlóóuhý 4 roky měly. Holky se budou vytahovat, kolik měly známostí a kolik kluků se o ně zajímalo. Ovšem......na mě nemají měla jsem sice jen 1 véžnější známost, ale díky večírkům uplně každý víkend jsem na každém zinkasovala aspoň 3 čísla. Samo, že jsem těm klukům nezavolala :-D
WoW, to to uteklo nějak rychle ne?
Po přistání jsem zamířila na wc se upravit a pak do baru, kde jsme si domluvili sraz s taťkou a taťka se ségrou. Doufám, že jí to mamka nekecla.
Táta tam ještě nebyl tak jsem si sedla ke stolu pro 3. Objevil se asi po 10-ti minutách.
Seděla jsem zády ke dveřím takže, když mi zaklepal na rameno, lehce jsem se lekla.
"Ahoj tatííí," objala jsem ho.
"No, ahoj dcero." Vítal mě svým obvyklým pozdravem "Ty ses hrozně změnila, je z tebe hotová baba a ta výška, no tvoje sestra dostane infarkt." Smál se.
"Už jsem čekala, že řekneš, návrat ztraceného SYNA. To by ti bylo podobný," smála jsem se s ním.
Sestra je o deset let starší a asi tak o 15cm menší. Vždycky ji čílilo, že jsem větší než ona.
Tu hodinku, než ségra přiletěla jsme si pořádně popovídali, no přes web to není to samé, jako na živo.
Když sestra přišla, byla trochu nezvózní věděla že ta žena (já) vedle táty není mamka. Tu by poznala podle vlasů.
"Ahoj tati..." Zeptala se nejistě.
Táta dostal záchvat smíchu.
"No nazdar Reny," řekl když se trochu uklidnil. Já jsem pořád ještě seděla, tak že mi ségra neviděla do obličeje.
"Čus ségra!!!!!!!!" vyskočila jsem, že chudák Ren málem fakt dostala ten infarkt. Ona byla od svých 20-ti let v Anglii. Jen jezdila na návštěvy. No, ale pak už ne.Takže těď se vidíme po dlouhé době.
"Ježiš, In seš to vůbec ty?" málem vykřila, "Do prkýnka já jsem snad fakt už nejmenší z celé rodiny, i ta Nelinka je větší..." Rozhorlila se zase. No tak to už jsem namohla smíchy ani já.
Pak jsme se ještě na chvíli posadili, ségra si objednala kávu a potom hurá domů.
















Ahojky:)Nechceš spřátelit?