
Název: Wow 1. kapitola - Amerika
Autor: Natali
Jsem uplně (ne)normalní holka s úplně (ne)normálními sny. Miluju život, nenávidím ČR, miluju L.A. a.......... no a to je asi všechno :-D. Vždycky jsem snila o tom že se stanu masérkou a že se hned po střední přestěhuju do Kalifornie.
Ale dostala jsem uplně úúúúúúúúúúžasnou nabídku. Nebyla jsem zrovna nejlepší studentka, ale v 8. a 9. třídě jsem se dost rapidně zlepšila a dostala jsem nabídku, že když se nezhorším do konce roku můžu se hned po střední přestěhovat do L.A. a studovat tam na škole. Byla jsem bez sebe radostí. Ale samozřejmě tam byla podmínka a to dost tvrdá. Jestli tam dostanu horší známku jak 2 můžu si rovnou zbalit.
Šprtala jsem se od rána do večera a od večera do půlnoci (někdy musim i spát).
Na konci roku mi ředitel měl oznámit - no v podstatě jak se bude celý můj život odvíjet dál. Dostala jsem se tam.
Jóó.
Holky mi gratulovaly, kluci ukazovali zdvižený palce. Proboha já jedu do L.A.
Bylo to super, ale přišel ten den kdy jsme se měli rozloučit.
"In,"(In mi říkají, protože se jmenuji Ingrid, takže In), "budeš mi hrozně chybět," říkala mi pořád moje nejlepší kamarádka Karin.
"Jo jasně, bez tebe tady bude nuda."
Ale dostala jsem uplně úúúúúúúúúúžasnou nabídku. Nebyla jsem zrovna nejlepší studentka, ale v 8. a 9. třídě jsem se dost rapidně zlepšila a dostala jsem nabídku, že když se nezhorším do konce roku můžu se hned po střední přestěhovat do L.A. a studovat tam na škole. Byla jsem bez sebe radostí. Ale samozřejmě tam byla podmínka a to dost tvrdá. Jestli tam dostanu horší známku jak 2 můžu si rovnou zbalit.
Šprtala jsem se od rána do večera a od večera do půlnoci (někdy musim i spát).
Na konci roku mi ředitel měl oznámit - no v podstatě jak se bude celý můj život odvíjet dál. Dostala jsem se tam.
Jóó.
Holky mi gratulovaly, kluci ukazovali zdvižený palce. Proboha já jedu do L.A.
Bylo to super, ale přišel ten den kdy jsme se měli rozloučit.
"In,"(In mi říkají, protože se jmenuji Ingrid, takže In), "budeš mi hrozně chybět," říkala mi pořád moje nejlepší kamarádka Karin.
"Jo jasně, bez tebe tady bude nuda."
"Jasně, chjo komu se budem smát," překřikovaly se holky které mě solidárně doprovodily až na letiště Ruzyně, čehož si hrozně vážím, protože bydlím až v Ostravě, takže je jízdenky dost stály.
Proboha budou mi hrozně moc chybět. Aspoň že ten skype existuje.
Když jsem přiletěla, čekali mě na letišti dva chlápci v kvádrech s cedulkou v ruce INGRID VYSKOČIL.
No tak to teda Wow to sem nečekala - je to tady uplně super. Všichni se ke mně chovají hrozně mile. Skoro denně si píšu s holkama, ale škoda, že do ČR se nedostanu ani o prázdninách. Chjo. Navíc se furt šprtám, je to fakt děs, ale něco jsem zjistila - po párty se mi dobře šprtá - asi sem vadná, ale co no, musim se snažit a nejen, že jsem našěstí nedostala žádnou trojku a to už jsem ve čtvrťáku, ale dokonce jsem nedostala ani žádnou dvojku. A tady mě nikdo nemá za šprtku, je to výběrová škola. V prváku nás bylo 50, ve druháku 25, ve třeťáku nás zbylo 15 a teď je nás jen 10 - a 10 z 50 není moc. Samozřejmě nás nastoupilo víc asi 250 jen do prváku ale byli jsme ve třídách po 50 a tak nás vždy nějak pospojovali.
Hele, ale to není nejhorší, já jsem se bála že tady nedostuduju, ale svým prospěchem a aktivitami jsem nej na škole a všichni mě obdivují - nenadávají a neuráží.
Ale opravdu jsem netušila co všechno mě ještě čeká...................
Proboha budou mi hrozně moc chybět. Aspoň že ten skype existuje.
Když jsem přiletěla, čekali mě na letišti dva chlápci v kvádrech s cedulkou v ruce INGRID VYSKOČIL.
No tak to teda Wow to sem nečekala - je to tady uplně super. Všichni se ke mně chovají hrozně mile. Skoro denně si píšu s holkama, ale škoda, že do ČR se nedostanu ani o prázdninách. Chjo. Navíc se furt šprtám, je to fakt děs, ale něco jsem zjistila - po párty se mi dobře šprtá - asi sem vadná, ale co no, musim se snažit a nejen, že jsem našěstí nedostala žádnou trojku a to už jsem ve čtvrťáku, ale dokonce jsem nedostala ani žádnou dvojku. A tady mě nikdo nemá za šprtku, je to výběrová škola. V prváku nás bylo 50, ve druháku 25, ve třeťáku nás zbylo 15 a teď je nás jen 10 - a 10 z 50 není moc. Samozřejmě nás nastoupilo víc asi 250 jen do prváku ale byli jsme ve třídách po 50 a tak nás vždy nějak pospojovali.
Hele, ale to není nejhorší, já jsem se bála že tady nedostuduju, ale svým prospěchem a aktivitami jsem nej na škole a všichni mě obdivují - nenadávají a neuráží.
Ale opravdu jsem netušila co všechno mě ještě čeká...................
















začíná to skvěle :-)