
Název: Výletnice - 8. díl - Krutá realita
Autor: Vlasta1998
"Jasně." Posadil se vedle mě na okno.
"Premýšľal som o tom, čo sa stalo v noci." odmlčel se. "Vieš, ja mám priateľku. Myslíš, že by sme na to mohli zabudnúť?" nevěřícně jsem na něj zírala.
"C..Co? Ty, já.. myslela jsem že... No to je jedno, co bylo to bylo." řekla jsem.
"Takže ty sa na mňa nehneváš?" zeptal se.
"Ne." dneska už jsem zase lhala.
"Vlasti?" otevřely se dveře, ve kterých stála Anny. "Vem si věci, odjíždíte."
"Jo, jasně" rychle jsem přešla k posteli a vzala si tašku. "Ahoj." rozloučila jsem se Adamem a odešla z pokoje. Dole před jídelnou už stáli kluci. Rychle jsem se s nimi rozloučila a Miro mě doprovodil k autu.
"Dala by si mi svoje číslo?"
"Jasně." Rychle jsem mu ho nadiktovala a ještě jednou se s ním objala. "Budu se snažit přijet na nějaký koncert." řekla jsem a nasedla do auta.
"Premýšľal som o tom, čo sa stalo v noci." odmlčel se. "Vieš, ja mám priateľku. Myslíš, že by sme na to mohli zabudnúť?" nevěřícně jsem na něj zírala.
"C..Co? Ty, já.. myslela jsem že... No to je jedno, co bylo to bylo." řekla jsem.
"Takže ty sa na mňa nehneváš?" zeptal se.
"Ne." dneska už jsem zase lhala.
"Vlasti?" otevřely se dveře, ve kterých stála Anny. "Vem si věci, odjíždíte."
"Jo, jasně" rychle jsem přešla k posteli a vzala si tašku. "Ahoj." rozloučila jsem se Adamem a odešla z pokoje. Dole před jídelnou už stáli kluci. Rychle jsem se s nimi rozloučila a Miro mě doprovodil k autu.
"Dala by si mi svoje číslo?"
"Jasně." Rychle jsem mu ho nadiktovala a ještě jednou se s ním objala. "Budu se snažit přijet na nějaký koncert." řekla jsem a nasedla do auta.
"Ahoj." řekl Miro a vrátil se za klukama do hotelu.
Asi po půl hodině cesty mi Jirka psal, že Rosemaid odjela a já byla ráda, že jsem po dvou hodinách doma. Sama doma, protože naši jeli na dovolenou k moři na dva týdny a já mám dům sama pro sebe. Hned, co jsem dorazila domů, dala jsem si horkou sprchu a šla si lehnout. Přestože bylo teprve půl paté, usnula jsem jako zabitá. Nebyl to klidný spánek. Stále jsem před sebou viděla tu noční příhodu a potom to po tom obědě na okně. Až v 7 hodin ráno mě vzbudil telefon. Volala mi Naty:
"Ahoj, tak jak bylo?"
"Hele, radši se ani neptej"
"Ptát se budu, ale ne teď. Můžeš dneska po obědě?"
"Jo, kam chceš jít?"
"No, myslela jsem, že bysme se zašly vykoupat na rybník."
"Jo, dobře, takže dneska ve dvě?"
"Jo, tak zatím vzpomínej na víkend, ať mi to můžeš pak všechno říct."
"Hm, ale nebude to story se šťastným koncem."
"Tak to jsem zvědavá, zatím čau." řekla Naty.
"Ahoj." rozloučila jsem se a zavěsila. Hm, super a ještě se mě bude vyptávat, to je úžasný. Vstala jsem, poupravila se a pokusila si najít v lednici něco k jídlu. Nakonec jsem skončila u lupínků s mlékem. Sepsala jsem si nákup, vzala si peníze, co mi nechala mamka a odešla nakoupit. V obchodě jsem narazila na paní Holešanskou. Vypadala hrozně: neupravená, špinavé oblečení a Terku jsem nikde neviděla.
"Dobrý den paní Holešanská, kde je Terezka?"
"Dobrý den slečno Popelková, Terezka je u babičky ve Slavkově, ale až vás budu potřebovat, zavolám." ujišťovala mě.
Asi po půl hodině cesty mi Jirka psal, že Rosemaid odjela a já byla ráda, že jsem po dvou hodinách doma. Sama doma, protože naši jeli na dovolenou k moři na dva týdny a já mám dům sama pro sebe. Hned, co jsem dorazila domů, dala jsem si horkou sprchu a šla si lehnout. Přestože bylo teprve půl paté, usnula jsem jako zabitá. Nebyl to klidný spánek. Stále jsem před sebou viděla tu noční příhodu a potom to po tom obědě na okně. Až v 7 hodin ráno mě vzbudil telefon. Volala mi Naty:
"Ahoj, tak jak bylo?"
"Hele, radši se ani neptej"
"Ptát se budu, ale ne teď. Můžeš dneska po obědě?"
"Jo, kam chceš jít?"
"No, myslela jsem, že bysme se zašly vykoupat na rybník."
"Jo, dobře, takže dneska ve dvě?"
"Jo, tak zatím vzpomínej na víkend, ať mi to můžeš pak všechno říct."
"Hm, ale nebude to story se šťastným koncem."
"Tak to jsem zvědavá, zatím čau." řekla Naty.
"Ahoj." rozloučila jsem se a zavěsila. Hm, super a ještě se mě bude vyptávat, to je úžasný. Vstala jsem, poupravila se a pokusila si najít v lednici něco k jídlu. Nakonec jsem skončila u lupínků s mlékem. Sepsala jsem si nákup, vzala si peníze, co mi nechala mamka a odešla nakoupit. V obchodě jsem narazila na paní Holešanskou. Vypadala hrozně: neupravená, špinavé oblečení a Terku jsem nikde neviděla.
"Dobrý den paní Holešanská, kde je Terezka?"
"Dobrý den slečno Popelková, Terezka je u babičky ve Slavkově, ale až vás budu potřebovat, zavolám." ujišťovala mě.
"Dobře, nashledanou." Odešla jsem k pokladně. Alespoň mě to nutí myslet na někoho jiného než na Adama, ale na Terku. No, ale to je jedno. Nákup jsem vyložila doma a když jsem zjistila, že už je poledne, vykašlala jsem se na dělání oběda a zašla sem si na pizzu. Svou oblíbenou šunkovou jsem si snědla u počítače a o třičtvrtě na 2 jsem vyrazila k cukrárně. Dnes jsem byla první, co zabrala náš stůl. Nezůstala jsem však dlouho sama, do pěti minut se z rohu ulice ozval psí štěkot.
"Ahoj Naty." podrbala jsme Edu za uchem, jen co přišli.
"Ahoj, ty hele, dívala jsem se na Telnický stránky a prej tam byl Šmajda." vychrlila na mě informace.
"Kde?"
"No na Borovince přece." vyvalila na mě oči.
"Jo tam, aha, tak to byl." přikývla jsem.
"A?"
"A co?"
"No, všiml si tě? Vzpomněl si, kdo jseš?"
"No, jelikož skupinu Rosemaid jsem měla na starost já, tak by byla blbost, kdyby si mě nevšiml. A potom trapným výstupu s Edou si na mě vzpomněl, jen co mě uviděl."
"Aha. A ještě pořád ti říká bojovnice?"
"Jenom jednou mi to řekl, pak už mi říkal normálně. Míša dneska nepřijde?"
"Ne, jdeme jenom mi tři, Míša je nemocná."
"Tak na co tady ještě čekáme?" zvedla jsem se.
"Jo a já mám být za 3 hodiny doma, ještě musím psát referát." zamračila se.
"OK." přikývla jsem a společně vyrazili směr Šmoldus (ten rybník). Cesta nám trvala asi 5 minut, jelikož naše zkratky se opravdu vyplatí a jenom, co jsme si odložili věci, vběhli do čisté vody.
"A co říkal?" zeptala se.
"A kdo zase?" otočila jsem se na ni.
"No Šmajda! Nebo jste jenom mlčeli?"
"No s tím mlčením bych souhlasila víc." usmála jsem se.
"Hej!" cákla po mně vodu.
"Nech toho! Oplatila jsem jí to. V takovém tempu jsme pokračovali další hodinu a půl. Pak jsme se převlekli a obě šli domů.
"Ahoj Naty." podrbala jsme Edu za uchem, jen co přišli.
"Ahoj, ty hele, dívala jsem se na Telnický stránky a prej tam byl Šmajda." vychrlila na mě informace.
"Kde?"
"No na Borovince přece." vyvalila na mě oči.
"Jo tam, aha, tak to byl." přikývla jsem.
"A?"
"A co?"
"No, všiml si tě? Vzpomněl si, kdo jseš?"
"No, jelikož skupinu Rosemaid jsem měla na starost já, tak by byla blbost, kdyby si mě nevšiml. A potom trapným výstupu s Edou si na mě vzpomněl, jen co mě uviděl."
"Aha. A ještě pořád ti říká bojovnice?"
"Jenom jednou mi to řekl, pak už mi říkal normálně. Míša dneska nepřijde?"
"Ne, jdeme jenom mi tři, Míša je nemocná."
"Tak na co tady ještě čekáme?" zvedla jsem se.
"Jo a já mám být za 3 hodiny doma, ještě musím psát referát." zamračila se.
"OK." přikývla jsem a společně vyrazili směr Šmoldus (ten rybník). Cesta nám trvala asi 5 minut, jelikož naše zkratky se opravdu vyplatí a jenom, co jsme si odložili věci, vběhli do čisté vody.
"A co říkal?" zeptala se.
"A kdo zase?" otočila jsem se na ni.
"No Šmajda! Nebo jste jenom mlčeli?"
"No s tím mlčením bych souhlasila víc." usmála jsem se.
"Hej!" cákla po mně vodu.
"Nech toho! Oplatila jsem jí to. V takovém tempu jsme pokračovali další hodinu a půl. Pak jsme se převlekli a obě šli domů.
















PRIDAJ SA DO REKURDU V KOMENTOCH NA MOJOM BLOGU