
Název: Výletnice - 5. část - Překvapení
Autor: Vlasta1998
…políbil mě. "Miro, co..."
"Ja... prepáč, nechal som sa uniesť," začal se rychle omlouvat. Rozhlédla jsem se kolem, naštěstí tu nikdo nebyl a kluci na podiu taky ne.
"Ja... prepáč, nechal som sa uniesť," začal se rychle omlouvat. Rozhlédla jsem se kolem, naštěstí tu nikdo nebyl a kluci na podiu taky ne.
"Tak... zapomeneme na to, ano?" zvedla jsem se z lavičky.
"Dobre," zvedl se i Miro a odešli jsme na pokoj.
"Vám to ale trvalo, čo ste tam robili?" ozval se Jaro.
"Vy ste zase vtipní," snažil se je zarazit Miro.
"Tak, čo ste tam robili?" přidal se Adam.
"Nic, měli bysme něco dělat?" pokusila jsem se je zarazit i já.
"Nie, tak ale odchádzali sme pred piatimi minútami s poslednou fanynkou, tak by som rád vedel čo ste robili," nedal se Adam.
"Povídali jsme si a dál se o tom nehodlám bavit."
"Tak to nebolo len rozpravanie," pousmál se Jaro.
"Víte co? Já jdu dolů a vrátím se až se uklidníte." Otočila jsem se a odešla.
"Nezdá sa vám, že ste to trošku prehnali?"zeptal se Adam.
"Však ty si si začal!" obhajoval se Jaro.
"Ja sa jej idem ospravedlniť," vyšel Adam z pokoje.
"Vlasti, počkaj," ozvalo se za mnou.
"Ano, Adame, potřebuješ něco?" otočila jsem se na něj a počkala, až mě dojde.
"Áno, chcel by som sa ti ospravedlniť," sedl si na sedačku a já vedle něj.
"Rád by som sa ti ospravedlnil, ja viem že som to prehnal a zároveň sa ospravedlňujem aj za Jara, obaja sme to tak nemysleli."pousmál se a já na něm viděla, že je mu to opravdu líto.
"To je v pohodě, jenom mě z vás a těch uječených faninek rozbolela hlava," položila jsem si hlavu na jeho rameno.
"A inak v pohode?"
"Jo, dobrý." Chvilku jsme si povídali. "A nechceš už jít zpátky?"
"Už? A nechceš tu ešte chvíľku zostať?"
"A nebude mít Jaro zase blbý kecy?"
"Tak to radši ideme," zvedl se, opět jsem se jen usmála.
"Prepáč," ozval se Jaro, jen co jsem vešla do dveří.
"Dobrý, odpuštěno," usmála jsem se na něj. "A mám vám říct, že si máte skočit na večeři na účet podniku."
"Tak to ideme," hnal se ke dveřím Jaro a za ním i ostatní. Posadila jsem se na parapet, ze kterého jsem měla výhled na malý rybníček a vyhřívala jsem se na sluníčku. Po chvíli se vrátil Miro.
"Vám to ale trvalo, čo ste tam robili?" ozval se Jaro.
"Vy ste zase vtipní," snažil se je zarazit Miro.
"Tak, čo ste tam robili?" přidal se Adam.
"Nic, měli bysme něco dělat?" pokusila jsem se je zarazit i já.
"Nie, tak ale odchádzali sme pred piatimi minútami s poslednou fanynkou, tak by som rád vedel čo ste robili," nedal se Adam.
"Povídali jsme si a dál se o tom nehodlám bavit."
"Tak to nebolo len rozpravanie," pousmál se Jaro.
"Víte co? Já jdu dolů a vrátím se až se uklidníte." Otočila jsem se a odešla.
"Nezdá sa vám, že ste to trošku prehnali?"zeptal se Adam.
"Však ty si si začal!" obhajoval se Jaro.
"Ja sa jej idem ospravedlniť," vyšel Adam z pokoje.
"Vlasti, počkaj," ozvalo se za mnou.
"Ano, Adame, potřebuješ něco?" otočila jsem se na něj a počkala, až mě dojde.
"Áno, chcel by som sa ti ospravedlniť," sedl si na sedačku a já vedle něj.
"Rád by som sa ti ospravedlnil, ja viem že som to prehnal a zároveň sa ospravedlňujem aj za Jara, obaja sme to tak nemysleli."pousmál se a já na něm viděla, že je mu to opravdu líto.
"To je v pohodě, jenom mě z vás a těch uječených faninek rozbolela hlava," položila jsem si hlavu na jeho rameno.
"A inak v pohode?"
"Jo, dobrý." Chvilku jsme si povídali. "A nechceš už jít zpátky?"
"Už? A nechceš tu ešte chvíľku zostať?"
"A nebude mít Jaro zase blbý kecy?"
"Tak to radši ideme," zvedl se, opět jsem se jen usmála.
"Prepáč," ozval se Jaro, jen co jsem vešla do dveří.
"Dobrý, odpuštěno," usmála jsem se na něj. "A mám vám říct, že si máte skočit na večeři na účet podniku."
"Tak to ideme," hnal se ke dveřím Jaro a za ním i ostatní. Posadila jsem se na parapet, ze kterého jsem měla výhled na malý rybníček a vyhřívala jsem se na sluníčku. Po chvíli se vrátil Miro.
"Ty s nami nejdeš?" zeptal se.
"Ne, vy máte večeři na účet podniku ne já."
"Tak v tom prípade ťa pozývam na pohár ako ospravedlnenie za správanie chalanov a aj ten zbytok."
"Ne, Mirko, vystačím si sama a po poháru budu tlustá."
"Tak, jeden jahodový snáď neuškodí nie?"
"Tak to by ses divil," usmála jsem se.
"Ale tak, aspoň na kávu, prosím," začal Miro žadonit, po letmém pohledu na čas jsem se nejen zhrozila, ale musela i zklamat Mira.
"Ne, vy máte večeři na účet podniku ne já."
"Tak v tom prípade ťa pozývam na pohár ako ospravedlnenie za správanie chalanov a aj ten zbytok."
"Ne, Mirko, vystačím si sama a po poháru budu tlustá."
"Tak, jeden jahodový snáď neuškodí nie?"
"Tak to by ses divil," usmála jsem se.
"Ale tak, aspoň na kávu, prosím," začal Miro žadonit, po letmém pohledu na čas jsem se nejen zhrozila, ale musela i zklamat Mira.
"Promiň, Miro, ale máme poradu a já nemám čas," zvedla jsem se a spolu s Mirem odešla dolů, Mirko však šel na večeři a já na poradu.
















dobrý