
Název: Výletnice - 3. část - Dobrý začátek
Autor: Vlasta1998
Je pátek. V 17:15 se pro mě stavili Hrazdírovi autem a jelo se. Cesta trvala asi dvě hodiny a utekla docela rychle a dorazili jsme na Borovinku. Večer bylo rozdělování úkolů. Dětska kolem 14 let si rozebraly soutěže a přišla řada na mě.
"Jediné, co nám tu ještě zbývá, je postarat se o skupinu, co tu bude hrát." bylo mi řečeno.
"Jo, dobře a jaká je to skupina?"
"Nějaká Rosemaid, zpívá prý v ní Miro Šmajda a Telnický holky si ho vyžádaly."
"Jo. … Co? Rosemaid?"
"Ano, je v tom nějaký problém?"
"Ne, dobrý..." HM.. Tak to je dobrý, ještě, že si na mě nebudou pamatovat, pomyslela jsem si. Porada trvala docela dlouho a na pokoj jsem se dostala až tak kolem desáté. Hned jsem zalehla a usnula.
To ráno jsem nachodila asi 10 Km. Pobíhala jsem z místa na místo a pomáhala chystat. Občas jsem se zaběhla podívat i na rozestavené podium a nosila pití. Kolem poledne byl oběd a upřímně jsem byla ráda, že jsem si sedla. Po obědě jsem se šla nachystat. Oči jsem přetáhla řasenkou a pusu jahodovým leskem. Na sebe jsem si oblékla bílé šaty s červeným páskem a na nohy bílé baleríny. Ještě jsem se přečísla a spěchala dolů.
"Měli by přijet asi za 10 minut," podával mi desky Jirka.
"Jo, což je o půl druhé, číst ještě umím," řekla jsem a usmála se.
"A ještě si tam dopiš, že mají na baru lístek a že si můžou skočit na oběd."
"…Oběd." Udělala jsem tečku za větou. "Děkuju." řekla jsem a vyběhla ven, kde jsem obsadila svoji oblíbenou houpačku. Po chvilce se na příjezdové cestě objevila bílá dodávka. Jsou velice dochvilní, projelo mi hlavou. Z auta vystoupil Adam a rozhlédl se kolem, zřejmě hledal dospělého.
"Dobré odpoledne." pozdravila jsem.
"Dobré popoludnie, nevieš kde by som tu našiel nejakého dospelého, čo to tu riadi?"
"Jo, stojí přímo před tebou."
"Aha, ja som Adam Noška."
"Jo, já vím. Já jsem Vlasta Popelková a dneska vám mám pomáhat," představila jsem se.
"Adame, mohol by si prestať nabaľovať dievčatá a nájsť nejakú zotpovědnu osobu, čo to tu riadi?" vystoupil Jaro z auta.
"Ale ja…" začne se Adam obhajovat...
"Jediné, co nám tu ještě zbývá, je postarat se o skupinu, co tu bude hrát." bylo mi řečeno.
"Jo, dobře a jaká je to skupina?"
"Nějaká Rosemaid, zpívá prý v ní Miro Šmajda a Telnický holky si ho vyžádaly."
"Jo. … Co? Rosemaid?"
"Ano, je v tom nějaký problém?"
"Ne, dobrý..." HM.. Tak to je dobrý, ještě, že si na mě nebudou pamatovat, pomyslela jsem si. Porada trvala docela dlouho a na pokoj jsem se dostala až tak kolem desáté. Hned jsem zalehla a usnula.
To ráno jsem nachodila asi 10 Km. Pobíhala jsem z místa na místo a pomáhala chystat. Občas jsem se zaběhla podívat i na rozestavené podium a nosila pití. Kolem poledne byl oběd a upřímně jsem byla ráda, že jsem si sedla. Po obědě jsem se šla nachystat. Oči jsem přetáhla řasenkou a pusu jahodovým leskem. Na sebe jsem si oblékla bílé šaty s červeným páskem a na nohy bílé baleríny. Ještě jsem se přečísla a spěchala dolů.
"Měli by přijet asi za 10 minut," podával mi desky Jirka.
"Jo, což je o půl druhé, číst ještě umím," řekla jsem a usmála se.
"A ještě si tam dopiš, že mají na baru lístek a že si můžou skočit na oběd."
"…Oběd." Udělala jsem tečku za větou. "Děkuju." řekla jsem a vyběhla ven, kde jsem obsadila svoji oblíbenou houpačku. Po chvilce se na příjezdové cestě objevila bílá dodávka. Jsou velice dochvilní, projelo mi hlavou. Z auta vystoupil Adam a rozhlédl se kolem, zřejmě hledal dospělého.
"Dobré odpoledne." pozdravila jsem.
"Dobré popoludnie, nevieš kde by som tu našiel nejakého dospelého, čo to tu riadi?"
"Jo, stojí přímo před tebou."
"Aha, ja som Adam Noška."
"Jo, já vím. Já jsem Vlasta Popelková a dneska vám mám pomáhat," představila jsem se.
"Adame, mohol by si prestať nabaľovať dievčatá a nájsť nejakú zotpovědnu osobu, čo to tu riadi?" vystoupil Jaro z auta.
"Ale ja…" začne se Adam obhajovat...
"Já jsem ta odpovědná osoba, takže není potřeba takových slov. Mé jméno je Vlasta Popelková a dneska vám mám pomáhat," řekla jsem a podala Jarovi ruku.
"Tak to sa ospravedlňujem, ja som Jaro Žigo."
"JJo, dobře, takže, podium je nahoře, až teď mi došlo jak blbě se tam budou nosit věci, ale tak…" zamyslela jsem se. Jak jsem na tohle mohla zapomenout? Zanadávala jsem.
"JJo, dobře, takže, podium je nahoře, až teď mi došlo jak blbě se tam budou nosit věci, ale tak…" zamyslela jsem se. Jak jsem na tohle mohla zapomenout? Zanadávala jsem.
" …Tak najeďte autem tady přes trávu a já vám udělám místo mezi fanynkama.
"Super, počkaj, nepoznám ťa odniekiaľ?"
"Jo, znáš, přemýšlej" řekla jsem. "A vlastně... kde je Šmajda?" zeptala jsem se, protože ten jediný tu nebyl. Adam a Jaro stáli se mnou a Tami u auta, tak kde je?
"Jo, to keby sme vedeli, volal, že uviazol niekde v zápche, ale to bolo asi pred pol hodinou, tak možno je už niekde blízko." řekl Jaro a přešel zpátky k autu.
"Tak to mu nezávidím, tak já vám jdu udělat to místo mezi fanynkama," řekla jsem a rozběhla se k pódiu.
"Holky, mám pro vás jednu dobrou zprávu a jedno nařízení," začala jsem. "Ta zpráva je, že Rosemaid už je tady a to nařízení je, že tady," ukázala jsem na schody, "se musí udělat cestička, aby mohli procházet kluci, takže." Seběhla jsem ze schodů s rozpaženýma rukama. "Takhle to zůstane a nemusíte na ně volat teď, oni se vám rádi podepíšou a vyfotí se s váma po koncertě, ano?" A teď ať to zabere, pomyslela jsem si, když jsem promluvila k davu.
"Jasně," ozvalo se, sice trochu znuděně, ale i tak z davu.
"Super, děkuju," pousmála jsem se a seběhla dolů.
"Ako ona to robí? Polovica dievčat je tam starší ako ona a rovnako ju počúvajú." Podivil se Adam.
"Využíva tú najlepšiu zbraň ktorú má, nás," odpověděl Jaro. "Teraz uvidíme, ako to zabralo," vystoupil z auta.
"Rosemaid už je tady," oznámila jsem 'vedení'.
"Super, takže se nenudíš, co?"
"No, to ne. Tak já se jdu zeptat, jestli něco nepotřebují."
"To ses dlouho nezdržela," pousmál se Jirka.
"Však, potřebuješ mě na něco?" vrátila jsem se ke stolu.
"Super, počkaj, nepoznám ťa odniekiaľ?"
"Jo, znáš, přemýšlej" řekla jsem. "A vlastně... kde je Šmajda?" zeptala jsem se, protože ten jediný tu nebyl. Adam a Jaro stáli se mnou a Tami u auta, tak kde je?
"Jo, to keby sme vedeli, volal, že uviazol niekde v zápche, ale to bolo asi pred pol hodinou, tak možno je už niekde blízko." řekl Jaro a přešel zpátky k autu.
"Tak to mu nezávidím, tak já vám jdu udělat to místo mezi fanynkama," řekla jsem a rozběhla se k pódiu.
"Holky, mám pro vás jednu dobrou zprávu a jedno nařízení," začala jsem. "Ta zpráva je, že Rosemaid už je tady a to nařízení je, že tady," ukázala jsem na schody, "se musí udělat cestička, aby mohli procházet kluci, takže." Seběhla jsem ze schodů s rozpaženýma rukama. "Takhle to zůstane a nemusíte na ně volat teď, oni se vám rádi podepíšou a vyfotí se s váma po koncertě, ano?" A teď ať to zabere, pomyslela jsem si, když jsem promluvila k davu.
"Jasně," ozvalo se, sice trochu znuděně, ale i tak z davu.
"Super, děkuju," pousmála jsem se a seběhla dolů.
"Ako ona to robí? Polovica dievčat je tam starší ako ona a rovnako ju počúvajú." Podivil se Adam.
"Využíva tú najlepšiu zbraň ktorú má, nás," odpověděl Jaro. "Teraz uvidíme, ako to zabralo," vystoupil z auta.
"Rosemaid už je tady," oznámila jsem 'vedení'.
"Super, takže se nenudíš, co?"
"No, to ne. Tak já se jdu zeptat, jestli něco nepotřebují."
"To ses dlouho nezdržela," pousmál se Jirka.
"Však, potřebuješ mě na něco?" vrátila jsem se ke stolu.
"Ne."
"OK, tak já jdu," otočila jsem se na podpatku, na baru vyzvedla pití pro kluky a šla zpátky k podiu.
"Jaj, to si nemusela," zabavil mi podnos z rukou Jaro.
"Ďakujeme," poděkoval trochu vychovanější Adam.
"Není za co," pousmála jsem se a přeběhla na druhou stranu placu, kde jsem si vyhlédla místo na trávení koncertu. Chvilku jsem se dívala, jak kluci zkouší a potom přeběhla zpátky k prolízkám čekat na Mira. Za tímto účelem jsem obsadila svou oblíbenou houpačku, ze které jsem měla výhled na příjezdovou cestu. Nevím jak, ale asi jsem se zasnila, z tohoto stavu mě probudil až něčí hlas…
"OK, tak já jdu," otočila jsem se na podpatku, na baru vyzvedla pití pro kluky a šla zpátky k podiu.
"Jaj, to si nemusela," zabavil mi podnos z rukou Jaro.
"Ďakujeme," poděkoval trochu vychovanější Adam.
"Není za co," pousmála jsem se a přeběhla na druhou stranu placu, kde jsem si vyhlédla místo na trávení koncertu. Chvilku jsem se dívala, jak kluci zkouší a potom přeběhla zpátky k prolízkám čekat na Mira. Za tímto účelem jsem obsadila svou oblíbenou houpačku, ze které jsem měla výhled na příjezdovou cestu. Nevím jak, ale asi jsem se zasnila, z tohoto stavu mě probudil až něčí hlas…
















Je to skvělé... bude s Adamem nebo s Mirem?