
Název: Výletnice - 2. část - Proč?
Autor: Vlasta1998
"Miro!" ozývalo se všude kolem mě.
"Tak to je mazec," ozvalo se za mnou, byla to Natka, která se probojovala až ke mně.
"Kde je Míša?" zněl můj první dotaz, když sem se rozhlédla kolem sebe.
"Zůstala vzadu, nějak ji rozbolela hlava," řekla s úsměvem.
"Dobré popoludnie, zdravím vás všetky, som veľmi rád, že tu môžem byť dnes s vami. Začneme piesní s názvom Čo sa týka lásky, zo rovnomenného albumu," řekl Miro a holky kolem mě začaly pištět. Následovali Zabudnutí, Enter sadmen, Baby, Kvapky, Pod vodou, Last forever, Rock´n´roll, Svět, Suchý lad, a zakončil písní Welcome to the jungle. Po dobu koncertu jsem si všímala nejen Mira, ale i zbytku skupiny. Docela se mi líbil jeden z kytaristů, doslova jsem na něm visela pohledem.
"Teraz by som vám rád predstavil chalanov z kapely. Za bicími sedí Jaro Žigo, baskytarista Tami Belicza a kytarista Adam Noška."
"Vlasti pojď, pak je autogramiáda, tak ať jsme tam co nejdřív," vysvětlila Natka a odtáhla mě kus dál od pódia. Musím říct, že jsme nebyly jediné, které to napadlo, jelikož už tam stály holky a povídaly si o koncertě. Byla mezi i jedna jiná, říkali jí Marti a odpovídala na otázky týkajících se koncertů, a jiných věcí ohledně Rosemaid. Tady se k nám připojila Míša.
"Tak jak jste si to užili?" zeptala se.
"Myslím, že u pódia si to víc užiješ, je to tam lepší a jinak koncert? … super!"
"Moc na tom nezáleží, ale u pódia je lepší výhled." ozvalo se za námi. "Ahoj, já jsem Martina, webmasterka skupiny Rosemaid."
"Aha, ahoj," řekly jsme skoro naráz.
"Naty?" ozvalo se za náma. Byla to Natčina kamarádka Kája. "Na, tady máš Edu, já musím domů, ujede mi bus," řekla, podávala Naty vodítko a odešla. Za tu dobu se sem nahrnul zbytek holek z koncertu a Eda začal štěkat.
"Tak to je mazec," ozvalo se za mnou, byla to Natka, která se probojovala až ke mně.
"Kde je Míša?" zněl můj první dotaz, když sem se rozhlédla kolem sebe.
"Zůstala vzadu, nějak ji rozbolela hlava," řekla s úsměvem.
"Dobré popoludnie, zdravím vás všetky, som veľmi rád, že tu môžem byť dnes s vami. Začneme piesní s názvom Čo sa týka lásky, zo rovnomenného albumu," řekl Miro a holky kolem mě začaly pištět. Následovali Zabudnutí, Enter sadmen, Baby, Kvapky, Pod vodou, Last forever, Rock´n´roll, Svět, Suchý lad, a zakončil písní Welcome to the jungle. Po dobu koncertu jsem si všímala nejen Mira, ale i zbytku skupiny. Docela se mi líbil jeden z kytaristů, doslova jsem na něm visela pohledem.
"Teraz by som vám rád predstavil chalanov z kapely. Za bicími sedí Jaro Žigo, baskytarista Tami Belicza a kytarista Adam Noška."
"Vlasti pojď, pak je autogramiáda, tak ať jsme tam co nejdřív," vysvětlila Natka a odtáhla mě kus dál od pódia. Musím říct, že jsme nebyly jediné, které to napadlo, jelikož už tam stály holky a povídaly si o koncertě. Byla mezi i jedna jiná, říkali jí Marti a odpovídala na otázky týkajících se koncertů, a jiných věcí ohledně Rosemaid. Tady se k nám připojila Míša.
"Tak jak jste si to užili?" zeptala se.
"Myslím, že u pódia si to víc užiješ, je to tam lepší a jinak koncert? … super!"
"Moc na tom nezáleží, ale u pódia je lepší výhled." ozvalo se za námi. "Ahoj, já jsem Martina, webmasterka skupiny Rosemaid."
"Aha, ahoj," řekly jsme skoro naráz.
"Naty?" ozvalo se za náma. Byla to Natčina kamarádka Kája. "Na, tady máš Edu, já musím domů, ujede mi bus," řekla, podávala Naty vodítko a odešla. Za tu dobu se sem nahrnul zbytek holek z koncertu a Eda začal štěkat.
"Myslím, že si budeme muset počkat," řekla Míša a poodešla od chumlu holek
"To neva, tak já se půjdu projít," řekla jsem a holky jenom přikývly. Vrátila jsem se k pódiu, kde se hlouček holek shromáždil kolem Adama. 'Že bych si zašla pro podpis?' Projelo mi hlavou a zamířila jsem k pódiu. Holky se s Adamem fotily, nechaly si podepisovat ruce a památníky. Tak jsem se opřela o pódium a čekala. Pomalu, ale jistě se holky odebíraly domů nebo na bus až jsem tu zbyla jenom já. Pomalu jsem přešla k Adamovi, ten se otočil a krásně se usmál.
"Ahoj, neruším?"
"Nie, v poriadku už mám zbalené."
"Podepsal by ses mi?" zeptala jsem se a vytáhla sešit.
"Jo jasne, ako sa voláš?"
"Vlasta," řeka jsem. Adam rychle něco napsal do sešitu, zavřel ho a podal.
"Pozri sa až doma."
"Proč, já jsem…" nestihla jsem domluvit.
"Prosím, Vlasti," nahodil neodolatelný úsměv.
"OK, ale teď už budu muset jít. Kamarádky na mě čekají."
"Dobre, ale dúfam že sa ešte uvidíme."
"Taky doufám," řekla jsem a odešla za holkami. Musím říct, že fronta se docela zmenšila za tu dobu, co jsem byla s Adamem. Před Mirem už byly jenom dvě děvčata a my jsme probíraly koncert.
"Ahoj, neruším?"
"Nie, v poriadku už mám zbalené."
"Podepsal by ses mi?" zeptala jsem se a vytáhla sešit.
"Jo jasne, ako sa voláš?"
"Vlasta," řeka jsem. Adam rychle něco napsal do sešitu, zavřel ho a podal.
"Pozri sa až doma."
"Proč, já jsem…" nestihla jsem domluvit.
"Prosím, Vlasti," nahodil neodolatelný úsměv.
"OK, ale teď už budu muset jít. Kamarádky na mě čekají."
"Dobre, ale dúfam že sa ešte uvidíme."
"Taky doufám," řekla jsem a odešla za holkami. Musím říct, že fronta se docela zmenšila za tu dobu, co jsem byla s Adamem. Před Mirem už byly jenom dvě děvčata a my jsme probíraly koncert.
"Mně se to líbilo, akorát ty holky, to byl teda mazec, "zamyslela se Naty.
"Tak ale… kdyby jsi měla tuhle skupinu ráda stejně jako oni, tak to děláš taky," pokusila jsem je obhájit.
"Jo, no." přidala se Míša.
"Tak asi jo, ale… Edo!" okřikla Naty psa, který, když jsme se pohly vyběhl k Mirovi. Naštěstí měl Eda krátké vodítko, takže se sekl těsně před tím, než stihl Mirovi přistát na klíně. V té chvíli Miro netušil co se děje, zvedl hlavu za naším výkřikem a měl velké štěstí, protože se Eda zasekl těsně před tím, než skončil packami od bahna Mirovi na bílých kalhotech.
"Jo, no." přidala se Míša.
"Tak asi jo, ale… Edo!" okřikla Naty psa, který, když jsme se pohly vyběhl k Mirovi. Naštěstí měl Eda krátké vodítko, takže se sekl těsně před tím, než stihl Mirovi přistát na klíně. V té chvíli Miro netušil co se děje, zvedl hlavu za naším výkřikem a měl velké štěstí, protože se Eda zasekl těsně před tím, než skončil packami od bahna Mirovi na bílých kalhotech.
"Promiň, panebože, my jsme nechtěly..." začaly jsme se omlouvat-
"Nie, to je v poriadku," řekl a podrbal Edu za uchem. Bože, to je trapas pomyslela jsem si, teď by bylo i třicet metrů pod zemí líp.
"Povedala by si mi svoje meno?"
"Co?.. Jo, jasně. Vlasta, jmenuji se Vlasta."
"Vlasta, jako ta bojovnica..."
"Tak to sedí," uchichtaly se holky a já je zabíjela pohledem.
"Prosím, slečna," podával mi Miro podpisku s nápisem 'pre krásnu bojovníčku Vlastu Miro Šmajda'.
"Tak děkuju," řekla jsem a schovala si ji do báglu.
Podepsal se i Míši a Natce a šly jsme domů. Než jsme odešly, zahlédla jsem ještě Adama, jak se baví s bubeníkem Jarem a odešly jsme. Za dobu koncertu se setmělo a byla i zima, a jelikož jsme nechtěly jít po silnici, vybraly jsme si cestu kolem vinohradů. Musím říct upřímně, že půlku cesty jsme běžely, jelikož z keřů vycházely takové zvuky, že jsme si myslely, bůh ví kdo tam není. Domů jsem došla asi po půl hodině, šla jsem se vysprchovat a spát, jelikož zítra hlídám. Ano hlídám, jsem chůva a zítra hlídám malou roční holčičku, jménem Terezka Holešanská.
Ráno jsem se vzbudila kolem půl sedmé, udělala klasický ranní věci (vždyť to znáte) a se snídaní jsem si sedla k počítači, kde jsem si z facebooku Rosemaid stáhla jejich CD s názvem Čo sa týka lásky do mobilu a vyrazila jsem.
"Povedala by si mi svoje meno?"
"Co?.. Jo, jasně. Vlasta, jmenuji se Vlasta."
"Vlasta, jako ta bojovnica..."
"Tak to sedí," uchichtaly se holky a já je zabíjela pohledem.
"Prosím, slečna," podával mi Miro podpisku s nápisem 'pre krásnu bojovníčku Vlastu Miro Šmajda'.
"Tak děkuju," řekla jsem a schovala si ji do báglu.
Podepsal se i Míši a Natce a šly jsme domů. Než jsme odešly, zahlédla jsem ještě Adama, jak se baví s bubeníkem Jarem a odešly jsme. Za dobu koncertu se setmělo a byla i zima, a jelikož jsme nechtěly jít po silnici, vybraly jsme si cestu kolem vinohradů. Musím říct upřímně, že půlku cesty jsme běžely, jelikož z keřů vycházely takové zvuky, že jsme si myslely, bůh ví kdo tam není. Domů jsem došla asi po půl hodině, šla jsem se vysprchovat a spát, jelikož zítra hlídám. Ano hlídám, jsem chůva a zítra hlídám malou roční holčičku, jménem Terezka Holešanská.
Ráno jsem se vzbudila kolem půl sedmé, udělala klasický ranní věci (vždyť to znáte) a se snídaní jsem si sedla k počítači, kde jsem si z facebooku Rosemaid stáhla jejich CD s názvem Čo sa týka lásky do mobilu a vyrazila jsem.
K Holešanským jsem dorazila kolem osmé, paní Holešanská už na mě čekala.
"Mléko už je v lednici a Terka spí, počítám že se vzbudí asi za půl hodiny a já se vrátím kolem poledne, budu se těšit, ahoj Vlasti," řekla a odešla. Terezka se vzbudila kolem čtvrt na devět, nakrmila jsem ji, vytáhla kočár, posadila ji do něj, do uší sluchátka a v duchu jsem si říkala 'Tak se ukaž, Šmajdo'. A vyšla jsem na dvouhodinovou procházku, kterou jsem zakončila nákupem. S paní Holešanskou jsem se srazila ve dveřích, předala ji Terezku a šla jsem domů. Na zbytek týdne už jsem žádnou práci neměla, až na školu. Ve čtvrtek jsem si nabalila věci a v pátek odpoledne jsem jela s rodinou Hrazdírovou na jarní slavnosti na Borovinku.
















Proc jsi neprecetla to co ji tam Adam nacmaral :D