
Název: Souboj titánů - 5. část
Autor: Míša Nesvalová - rosemaid-girl
Roman se rozběhl za mnou. Něco mi říkal, ale já jsem ho nevnímala, šla jsem dál. Vešla jsem do dveří, rozhlídla jsem se, a když jsem uviděla Mira, rychlým krokem jsem šla k němu. Taky si mě všiml a díval se, jak se k němu přibližuju. Stoupla jsem si vedle něj.
"Kde si nechala Romana?" na to sem neodpověděla, sedla jsem si k němu na klín a začala jsem ho líbat. A jen jsem slyšela potlesk a hvízdání od Mirka a Jariho. S Mirem jsme se rozesmáli a otevřeli oči.
"Nechajte toho!" okřikl kamarády Miro, ale z tváře mu nezmizel úsměv.
"Jo, jo, už sme potichu," ozval se Mirko. Rozhlížela jsem se, jestli už sem nedošel Roman a.. bingo, stál opřený o rám dveří a měl nepřítomný pohled. Jaro zjistil, kam se dívám a tak na něj zavolal.
"Hej, Romanko, čo ty tam? Poď za nami, nie?" pobízel ho Jari. Nevím proč, ale najednou jsem z Jara nemohla odtrhnout oči, bylo to divný. Sedím na Mirovi, se kterým jsem se zrovna líbala, protože mě naštval Roman a přitom myslím na Jara. Dívala jsem se na něj, dokud nepřišel ke stolu Roman. Tvářil se jako na pohřbu a Jaro, jako by mi četl myšlenky, se ho zeptá: "Ale čopak sa stalo, Romanko? Veď sa tváriš ako na pohrebe."
"A ty zasa hovoríš ako gay.." zasmál se Roman.
"A čo ako? Ma to proste baví.." řekl Jari teď už opravdu hooodně přihřátě. Všichni jsme z něho chytli záchvat smíchu. "No, dobre, tak sa budem rozprávať normálne."
Potom přišla číšnice a my jsme si objednali pivo. Miro říkal, že je to jeho nejoblíbenější pití a já mu to věřila, protože jsem ještě nikdy neviděla, aby někdo vypil pivo tak rychle, jako on. Dal si ještě jedno a já mezi tím dopila to první. Chvíli jsme si s nimi povídali a potom jsme s nimi rozloučili, šli zaplatit a projít se tady po okolí. Miro to tady znal opravdu dobře. A potom mě najednou shodil do sněhu!
"Miro, co to děláš?"
Neodpověděl mi. Nabral si sníh a začal ho po mně házet, vypadalo to, jako by měl víc rukou, než normální člověk. Nakonec jsem se zvedla a začala po něm taky házet sníh a zaháněla jsem ho pořád dál, až narazil do sloupu. A řádně se bouchl do hlavy. Rychle jsem k němu běžela.
"Miro! Miro! Jsi v pohodě? Není ti nic?!" pomalu otevřel oči.
"Nie je mi nič, som v pohode," najednou se usmál a už jsem ležela na zemi a on na mně.
"To se dělá, Miro? Měla jsem o tebe strach," řekla jsem káravě. Ale on mě vůbec neposlouchal. Začal mě vášnivě líbat a já nechtěla aby přestal, ale uvědomila jsem si, že ležím na zemi pokryté sněhem a za chvíli už bude 10 a je tma jako v pytli.
"Miro, Miro počkej... nechej toho já..."
"Urobil som niečo zle?" zeptal se. Měl takový vážný obličej.
"Ne, to ne, jen... já už budu muset jít domů."
"Aha, tak to je veľká škoda."
"Neboj, zítra se zase uvidíme."
"V to dúfam! Možem ťa odprevadiť domov?"
"Budu moc ráda, je už docela velká tma!"
"Tak poďme," zvedl mě ze země a dal mi pusu.
"Miro, mrzí mě to."
"Čože? Čo ťa mrzí?" zeptal se překvapeně.
"To, že už musím jít," smutně jsem se usmála.
"Ty môj blázínku. Veď sa zase zajtra uvidíme."
"Já vím, ale já to asi nepřežiju," nevím proč to říkám, jo jasně, Miro se mi líbí a to tak, že dost , ale že bych se do něj zamilovala to ne..
"Máš u seba mobil?"
"Jo, mám, proč?"
"No.. mohla by si napísať rodičom, že si sponala novú kamošku a že u nej prespíš!"
"Miro, ty máš ale skvělé nápady!" dala jsem mu pusu za výborný nápad a začala jsem psát smsku mamce. Za chvíli mi od ní došla zpráva: "TAK SE DOBŘE BAV A NEZAPOMEŇTE NA OCHRANU!"
Když jsem tu smsku ukázala Mirovi, jen se začal smát.
"Ta tvoja mama sa nedá len tak prelstiť, čo?"
"Ona sama byla stejná, tak se není čemu divit!" usmála jsem se a šli jsme k Mirovi domů. Nebydlel moc daleko, ale protože se nám moc nechtělo, tak jsme se loudali jako šneci a ruku v ruce jsme došli až k jeho domu - no domu spíš takové chatce, jako byla ta naše. Na chvíli jsem se zastavila a jen se dívala na jeho "dům".
"Děje sa niečo?"
"Ne.. jen si užívám tuhle situaci, jen my dva v krásné tmavé noci a na cestu nám svítí pouze měsíc a.." ani jsem to nestihla doříct a už jsem měla jeho rty přitisknuté k mým. Když přestal,nic neřekl, jen se se mnou díval na měsíc a hvězdy.
"Bydlíš tady od narození?" vyptávala jsem se, když mě přestal líbat.
"Nie! prisťahoval som sa asi pred dvouma rokama," odemykal dveře a když je otevřel, tak mi je jako správný gentleman podržel.
"Děkuju, a kde jsi byl předtím?"
"Býval som v Bratislave," mezi tím jsme vystoupali do druhého patra do obývacího pokoje. "A kde bývaš ty? Tu sa posať a počkaj na mňa," odešel a já jsem si sedla a čekala na něj. Když dorazil přinesl CD přehrávač a já mu odpověděla na jeho otázku.
"V takovém malém městě na jižní Moravě."
"Vážne? V akém? Možno už sme tam s kapelou boli."
"V Hrušovanech nad Jevišovkou."
"Wow," řekl jen a zůstal na mě koukat jako puk.
"Co se děje?" zeptala jsem se nejistě.
"No, tam býva moja stará mama."
"Aha! Tak to je opravdu divné, že jsme se tam ještě nepotkali, takového krasavce bych si určo všimla," vrazila jsem mu pusu na líčko, až to mlasklo. Potom se zvedl, vzal mě do náručí a odnesl mě do ložnice. Potom odešel. "Kam to jdeš?" nahodila jsem nechápavý výraz.
"Neboj sa, hneď som späť," nechápavě jsem si sedla a čekala na něj a říkal pravdu, za chvíli byl zpět a v rukou měl CD přehrávač. Zapojil ho do zásuvky a pustil poslední písničku.
"Počuvaj! Som zvedavý, čo na to povieš," nic jsem neříkala a poslouchala první tóny.
"To je ta tvoje skupina?"
"Hej, to sme my!" řekl pyšně.
"Zpíváš krásně!"
Na to už nic neřekl, začal mě líbat. Snažil se mi sundat svetr a potom triko. Též jsem mu vysvlékla tričko a líbala ho na hrudníku a jeho vypracovaném bříšku. Potom sundal své i moje rifle a mně se naskytl pohled na jeho úžasné, vypracované tělo. Jednou rukou mi rozepnul podprsenku a já jen vzdychla úžasem. A za chvíli už jsme byli oba dva nazí. Chvíli jsme se ještě líbali a potom se pokusil do mě proniknout, ale nemohl se trefit. Po chvíli to vzdal a sedl si na kraj postele a vypadal strašně smutně a zkroušeně. Nevydržela jsem to a začala jsem se smát na celý kolo. Miro se na mě tázavě podíval a nakonec se začal smát taky. Vlastně jsem byla i ráda, že se mezi námi nic nestalo. Když jsme se trochu uklidnili tak se mi Miro začal omlouvat.
"Prepáč, Miška, toto sa mi eště nikdy nestalo, prepáč, ja som..." přiložila jsem mu ukazováček na pusu, aby už s tím omlouváním přestal.
"To nic, Miro, nic se neděje, to se může stát komukoliv.. o nic nejde," usmála jsem se na něj. "Nepůjdeme už spát? Je docela pozdě, abychom zítra neusnuli na vleku..:D"
":D dobre, to by asi vlekári nemali velkú radost, keby sme im tam zaspali..:D"
"To asi nie."
Čože??"
"Co? Co se děje?"
"Odkedy hovoríš po slovensky??" ptá se mě Miro s překvapeným výrazem.
"Ja ani neviem, to ty si ma nakazil!!" naoko jsem se urazila.
"Tebe sa nepáči slovenčina??" zeptá se mě sklesle Miro.
"Nepáči sa mi, keď tak hovorím ja, ale keď niečo povieš ty, tak to znie krásně…" to co řekl, mi totálně vyrazilo dech. Řekl:....
















ahoj...mohla by si tu http://mileycyrus-hannahmontana.blog.cz/1108/3-kolo-sonc zahlasovať pre selenu gomez??? :dík