
Název: Souboj titánů - 10. část
Autor: Míša Nesvalová - rosemaid-girl
"Ne, nic se neděje, jenom jsem ti chtěla říct, že dneska zvu všechny Rosemaiďáky do hospůdky, přijdeš?" Mirovi se při slově Rosemaiďáci roztáhl na tváři úsměv a ukázal tak své nádherné zuby.
"No jasném že pridem!" mrkl na mě. "O kolkej?"
"No...okolo osmej, hej?"
"Budem tu!" Ještě jednou mě políbil a než jsem se stihla vzpamatovat, už byl pryč. Odemkla jsem dveře a vešla dovnitř. Rodiče tam ještě nebyli, takže asi šli ještě na návštěvu k nějakým známým. Bylo teprve půl páté, takže jsem měla hodně času. Sedla jsem si v obýváku na sedačku a koukla jsem se na mobil, kolik je hodin a už jsem měla smsku od Mira: "Velmi se těším na večer a mám pre teba prekvapko! Milujem ťa, zlatko :-* cmuk" A tak jsem mu odpověděla: "Taky se moc těším, zatím pa:-*"
Položila jsem mobil na stůl a zašla jsem si nahoru pro přenosné DVD. Na hory jsem si s sebou vzala hromadu dvdéček, ale stejně vždycky skončím u Harryho, Twilight sagy nebo Kameňáku... tentokrát to vyhrál New Moon. Pustila jsem si ho a chytla si kolena a se zatajeným dechem jsem sledovala Ewdarda, je úžasný... ale když Belle řekne, že pro něj nic neznamemá, tak mě to vždy rozbrečí a začnu mu nadávat, proč to vlastně dělá! I když už jsem ten film viděla snad milionkrát.
O půl sedmé film skončil a tak jsem se šla podívat do lednice, co bych si dala k večeři. V lednici byly řízky, ale nechtěla jsem se cpát, když mě čekal celý večer s Rosemaiďákama. A tak jsem zase skončila u müsli. Když jsem dojedla, umyla jsem po sobě misku a šla jsem se podívat, kolik je hodin. Bylo teprve třičtvrtě na sedm. Tak jsem si šla umýt hlavu, vyfoukala jsem si ji a vyžehlila. Když jsem s tím skončila, bylo čtvrt na osm. Tak jsem si ještě zapla televizi. Na Cool byli zrovna Simpsonovi, takže jsem se podívala na jeden díl. Vždy mě dokáže pobavit tupost Homera. Když díl skončil, uvědomila jsem si, že už je třičtvrtě na osm. Rychle jsem vyběhla nahoru, popadla kabelku a naházela do ní všechny věci, které by se mohly hodit. A hlavně peněženku, když je dneska zvu. Ještě jsem zavolala mamce, protože ještě pořád nebyli doma.
"Ahoj mami, kde jste?"
"No my jsme na sjezdovce potkali nějaké známé, tak jsme se k nim zašli podívat."
"Ok, tak se dobře bavte, jo a mami... dneska dojdu asi kolem jedné!"
"Ok, dobře se bav! Tak zatím ahoj!"
"Papa." dala jsem mobil do kabelky a převlekla jsem se. Za chvíli jsem slyšela bouchání na dveře. Popadla jsem kabelku a utíkala dolů, div jsem znovu nespadla. Než jsem otevřela, prohrábla jsem si vlasy a podívala jsem se do zrcadla. Ještě jsem se zhluboka nadechla a otevřela jsem dveře. Ve dveřích stál … Jaro.. Jaro? Jo, je to Jaro, ten pohled nejde zapomenout, ale co tady dělá?
"Ahoj." řekla jsem překvapeně.
"Čauky." usmál se na mě. Podívala jsem se mu přes rameno a hledala jsem za ním Mira.
"Jestli hladáš Mira, tak ten tu nie je." znovu se usmál.
"A kde je?"
"Povedal mi, či by som pre teba nemohol prijsť, že pre teba má prekvapko."
"Sakra! On to myslel vážně?"
"Už to tak bude." zazubil se.
"Ale já nemám ráda překvapení!" řekla jsem smutně.
"Cože? To si asi jediná na celom svetě! Si naozaj jedinečná."
"No jasně... Miro se chlubil, co?" Jaro se pořád zubil a jen přikývl. Na oplátku jsem na něj vyplázla jazyk. Vzala jsem si klíče z věšáčku a vystrčila Jara ze dveří. Zavřela a zamkla jsem dveře a mohli jsme vyrazit. Hodila jsem klíče do kabelky a sotva jsem udělala pár kroků, už jsem seděla na zadku. Jaro na mě soucitně koukl, ale stejně se začal smát na celý kolo.
"Budu hádat... s Mirem si říkáte všechno, že? "Jaro jenom kývl a podal mi ruku a zvedl mě ze země. Stáli jsem jen pár centimetrů od sebe a můj pohled stále těkal z jeho očí na rty a nazpět. Jarovi se na rtech znovu roztáhl úsměv. Odtáhl se ode mě a postrčil mě abych šla k hospůdce. Chvíli jsme šli mlčky, ale nevydržela jsem to a musela jsem se zeptat.
"Co to Miro na mě chystá?"
"Já ti to ale nesmiem povedať."
"A proč ne? Já bych dělala překvapenou.. :/ prosím, řekni mi to!" dělala jsem na něj psí oči, ale nezabíralo to. "Jarííí! prosím!"
"Nie, prepáč ale ja ti to naozaj nesmiem povedať, aj keď by som to rád urobil, ale slúbil som to Mirovi," smutně si povzdechl, asi mi to opravdu chtěl říct, ale ještě můžu něco vyzkoušet... zastavila jsem se a dělala před ním uraženou. Přistoupil ke mně. "Ale Miška, ja..." dál to nestihl doříct, protože jsem ho začala líbat. Chvíli byl zaražený, ale když jsem nepřestávala, začal mi polibky opětovat.
"Čo to..?" snažil se říct, když jsem se od něj odtrhla, abych se nadechla, ale zase jsem se k němu přisála. Když jsme se od sebe odtrhli řekl: "Noo .. wooow, ale aj tak ti to nepoviem, už o chvílu sa to dozvieš! A nemáš sa čoho obávať! To ti slubujem!"
Sakra! Ten je ale neoblomný... no co ,aspoň jsem zjistila jednu užitečnou věc....
















super :-) pekne