
Název: Protiklady se přitahují - 4. část
Autor: Romancice33
Už bylo celkem dost pozdě, tak jsem se rozhodla, že půjdu domů.
"Kluci, já už jsem dost unavená, tak už půjdu.''
"Nie, ešte nechoď.'' začali kluci protestovat.
"Ale já už jsem opravdu unavená.''
"Nechceš domov zviesť?'' zeptal se bloncka.
"Nechci tě obtěžovat a určitě si teď budete chtít povídat o klučičích záležitostech. Půjdu pěšky.''
"V tej tme pešo nepôjdeš ani náhodou!'' řekl Roman.
"No tak dobře,'' souhlasila jsem a bloncka se zvedal z gauče a bral klíčky od auta. Roman stále seděl.
"Ty nejdeš?'' zeptala jsem se ho a doufala, že odpoví ''jo''. Nechtěla jsem s tím frajerem jet sama.
"Nie, ja pôjdem až neskôr.''
"Tak dobře ,čau kluci.''
"Ahoj!'' odpověděli jednohlasně a já s blonckou jsme nastoupili do auta. Cestou jsme nepromluvili ani slovo.
Zastavili jsme u domu. "Díky Miro, že jsi mě odvezl.'' Co to blábolím? Já mu řekla jménem!
Zastavili jsme u domu. "Díky Miro, že jsi mě odvezl.'' Co to blábolím? Já mu řekla jménem!
"Nie je zač. A vďaka, že si mi nepovedala bloncka.'' a opět se usmál. Chystala jsem se vystoupit.
"Počkaj! Mohla by si mi dať svoje telefónne číslo?'' Cože? On chce moje číslo?
"A proč chceš moje číslo?''
"Pretože sa mi páčiš a chcel som sa ťa opýtať, či by si so mnou niekam nešla.'' No to se mi snad jenom zdá!
"Promiň, ale já s frajerama nechodím.'' řekla jsem mu narovinu.
"Ale ja nie som frajer! Ja si nepotrebujem hrať na frajera.''
"Máš pravdu. Nepotřebuješ si na frajera hrát, protože ty jím jsi." řekla jsem mu s klidem.
"Nie som.'' bránil se.
"Ale jsi,'' řekla jsem a naschvál jsem mu začala rozcuchávat vlasy.
"Héééj! Prave si mi zničila dvadsatminutovu prácu!'' začal se rozčilovat.
"Tvé rozčílení dokazuje, že jsi frajer. Nerozumíš srandě a nechápu jaký vidíš rozdíl mezi rozcuchanými a nerozcuchanými vlasy! Vždyť máš na hlavě roští stejně, tak co řešíš ?!'' už jsem se začala rozčilovat i já.
"Je v tom rozdiel! To nerozcuchaný porastov predtým bol účes!.......'' pak tam ještě něco žvanil a já už jsem to nevydržela a vlepila mu pusu!!
















Nádherná povídka, moc :-)