
Název: Protiklady se přitahují - 16. část
Autor: Romancice33
"Ty sa tu po tom všetkom dokážeš ukázať?! Vieš vôbec, ako si jej ublížil?!'' slyšela jsem Igorův křik. Nedokázala jsem jít za nima. Nedokázala bych se Mirovi podívat znovu do očí.
"Čože?!'' Miro nechápal.
"Ako čože? Okamžite vypadni! Alebo ťa mám odprevadiť sám?!''
"Ale ja vôbec neviem....'' byl Miro zmatený.
"Tak ty nevieš! A tú SMS teda poslal kto? Ja snáď?!'' byl Igor čím dál víc naštvanější.
"Akú SMS?! Ja nič neposlal!'' bránil se Miro. Romča tam ani nešel. Věděl, že to nemá cenu. Místo toho mě objímal a říkal, ať nebrečím.
"Veď som tu SMS sám čítal, keď mi plakala na rameno. Už ťa neznáša! Sama ma prosila, aby som ju k tebe nepúšťal.''
"Ja ti neverím!'' slyšela jsem Mira říkat, ale jako by byl hrozně smutný. Najednou mě něco napadlo!
"Romane! Co když tu SMSku neposlal on?!'' vymanila jsem se z jeho objetí. Igor se otočil na mě a Miro koukl dovnitř.
"Povie mi niekto o aké SMS hovoríte?'' Miro stále netušil.
"O té, ve které mi dáváš kopačky!'' řeknu a Miro jen vykulí oči.
"ČOŽE?! Ja som naozaj nič neposlal!''
"Tak kto teda?!'' nevěřil mu Igor.
"Monika...'' řekl Miro tak, že ho skoro nikdo neslyšel.
"Co jsi říkal?'' zeptala jsem se ho.
"Musím si niečo zariadiť. Hneď sa vrátim.'' odpověděl Miro trochu rozčíleně a zmizel. Igor zavřel dveře.
"Vy mu veríte?'' zeptal se Igy už klidně a podíval se směrem na mě.
"Já....já nevím. Je to celé...,'' začala jsem slzet, "...zamotané.'' Igor mě hned objal.
"Všetko sa vyrieši, uvidíš.'' uklidnoval mě Igy.
''Kdyby tady Igor nebyl, nevím, co bych dělala,'' při této myšlence jsem měla takový zvláštní pocit.
"Půjdu si lehnout.'' řekla jsem.
"Vyprovodím ťa do izby.'' nabídl se Igy a chytil mě okolo ramen. Já se jen snažila usmát.
"Díky.''
Igor už nic neříkal a mířili jsme do pokoje. Lehla jsem si na postel a Igor mě přikryl dekou. Pak si sedl hned vedle mě, díval se mi do očí a pomalu se ke mně začal naklánět. Chtěl mi dát pusu na tvář, ale když byl těsně u mě, políbil mně na rty. Jenže poté se ten polibek proměnil v líbání. Bylo to moc krásné a já jsem vůbec nechtěla, aby tato chvilka skončila. Ale proč?
"Čože?!'' Miro nechápal.
"Ako čože? Okamžite vypadni! Alebo ťa mám odprevadiť sám?!''
"Ale ja vôbec neviem....'' byl Miro zmatený.
"Tak ty nevieš! A tú SMS teda poslal kto? Ja snáď?!'' byl Igor čím dál víc naštvanější.
"Akú SMS?! Ja nič neposlal!'' bránil se Miro. Romča tam ani nešel. Věděl, že to nemá cenu. Místo toho mě objímal a říkal, ať nebrečím.
"Veď som tu SMS sám čítal, keď mi plakala na rameno. Už ťa neznáša! Sama ma prosila, aby som ju k tebe nepúšťal.''
"Ja ti neverím!'' slyšela jsem Mira říkat, ale jako by byl hrozně smutný. Najednou mě něco napadlo!
"Romane! Co když tu SMSku neposlal on?!'' vymanila jsem se z jeho objetí. Igor se otočil na mě a Miro koukl dovnitř.
"Povie mi niekto o aké SMS hovoríte?'' Miro stále netušil.
"O té, ve které mi dáváš kopačky!'' řeknu a Miro jen vykulí oči.
"ČOŽE?! Ja som naozaj nič neposlal!''
"Tak kto teda?!'' nevěřil mu Igor.
"Monika...'' řekl Miro tak, že ho skoro nikdo neslyšel.
"Co jsi říkal?'' zeptala jsem se ho.
"Musím si niečo zariadiť. Hneď sa vrátim.'' odpověděl Miro trochu rozčíleně a zmizel. Igor zavřel dveře.
"Vy mu veríte?'' zeptal se Igy už klidně a podíval se směrem na mě.
"Já....já nevím. Je to celé...,'' začala jsem slzet, "...zamotané.'' Igor mě hned objal.
"Všetko sa vyrieši, uvidíš.'' uklidnoval mě Igy.
''Kdyby tady Igor nebyl, nevím, co bych dělala,'' při této myšlence jsem měla takový zvláštní pocit.
"Půjdu si lehnout.'' řekla jsem.
"Vyprovodím ťa do izby.'' nabídl se Igy a chytil mě okolo ramen. Já se jen snažila usmát.
"Díky.''
Igor už nic neříkal a mířili jsme do pokoje. Lehla jsem si na postel a Igor mě přikryl dekou. Pak si sedl hned vedle mě, díval se mi do očí a pomalu se ke mně začal naklánět. Chtěl mi dát pusu na tvář, ale když byl těsně u mě, políbil mně na rty. Jenže poté se ten polibek proměnil v líbání. Bylo to moc krásné a já jsem vůbec nechtěla, aby tato chvilka skončila. Ale proč?
















Pěkné :)