
Název: Protiklady se přitahují - 14. část
Autor: Romancice33
"Som hladný.'' řekl znenadání Romča.
"Ja tiež.'' přidal se Igor a pak se na mě oba koukli psíma očima.
"Je mi to jasné. Co chcete, abych uvařila?'' zeptala jsem se a Romča se vražedně podíval na Igora a Igor mu pohled oplácel. Poté se začali kvůli výběru jídla hádat.
"Hej kluci...'' snažila jsem se upoutat pozornost. "Nic, tak tedy po zlém,'' řekla jsem si v duchu a pak jsem zařvala: "Dost!''
Kluci se vyděsili, ale aspoň byli zticha. "Jídlo vybírám já.'' Kluci chtěli začít protestovat. "A bez řečí!'' dodala jsem rázně a kluci nakonec souhlasili.
"Jdu nakoupit!'' zavolala jsem hned poté, co jsem se jukla do lednice.
"Dobre!'' ozvali se kluci z obýváku a já si nazula tenisky a vyrazila do obchodu. Nakonec jsem koupila špagety.
Když jsem vyšla z obchodu, viděla jsem na parkovišti nějakého blond kluka, který mi připomínal Mira.
"Ja tiež.'' přidal se Igor a pak se na mě oba koukli psíma očima.
"Je mi to jasné. Co chcete, abych uvařila?'' zeptala jsem se a Romča se vražedně podíval na Igora a Igor mu pohled oplácel. Poté se začali kvůli výběru jídla hádat.
"Hej kluci...'' snažila jsem se upoutat pozornost. "Nic, tak tedy po zlém,'' řekla jsem si v duchu a pak jsem zařvala: "Dost!''
Kluci se vyděsili, ale aspoň byli zticha. "Jídlo vybírám já.'' Kluci chtěli začít protestovat. "A bez řečí!'' dodala jsem rázně a kluci nakonec souhlasili.
"Jdu nakoupit!'' zavolala jsem hned poté, co jsem se jukla do lednice.
"Dobre!'' ozvali se kluci z obýváku a já si nazula tenisky a vyrazila do obchodu. Nakonec jsem koupila špagety.
Když jsem vyšla z obchodu, viděla jsem na parkovišti nějakého blond kluka, který mi připomínal Mira.
"Škoda, že tu není,'' pomyslela jsem si a šla zpátky domů.
Když jsem vešla dovnitř, tak kluci seděli stále na gauči. Romča něco brnkal na kytaru a Igor do toho zpíval.
"...Prajem si piť z tvojich pier, až by som cítil strach. Strach, že teba uhryznem, zabijem vášeň v nás...''
Když jsem vešla dovnitř, tak kluci seděli stále na gauči. Romča něco brnkal na kytaru a Igor do toho zpíval.
"...Prajem si piť z tvojich pier, až by som cítil strach. Strach, že teba uhryznem, zabijem vášeň v nás...''
Bylo to úplně úžasné a Igor to úplně prožíval. Když dozpíval poslední slovo, vkročila jsem do obýváku a zezadu kluky objala.
"To bylo úžasný! Igy máš fantastickej hlas a ten text je... nemám slov, vážně.''
"To bylo úžasný! Igy máš fantastickej hlas a ten text je... nemám slov, vážně.''
Poté jsem mu dala pusu na tvář.
Kluci se na mě usmáli.
Kluci se na mě usmáli.
"Ďakujeme. Sme radi, že sa ti to páčilo,'' poděkoval Igor a usmál se ještě víc.
"Tak.... já jdu dělat oběd,'' otočila jsem se a mířila jsem do kuchyně.
"A čo bude?!'' zeptal se nedočkavě Romča.
"Nechte se překvapit!'' odpověděla jsem.
"Naozaj vďaka!'' řekl Romča ironicky.
"Taky tě mám ráda,'' dodala jsem a Igora to rozesmálo.
"Len si rob srandu. Len počkaj!'' vyhrožoval Romča.
"Jestli budeš vyhrožovat, tak si rovnou můžeš namazat chleba s máslem!'' řekla jsem a čekala na jeho reakci.
"Ok.J á už budem hodný,'' sliboval Romča a já začala připravovat špagety.
"Zahrajte prosím něco, ať se u toho nenudím!'' zaprosila jsem.
"Ok.'' zavolal nazpět Igor a hned na to se začali domem linout tony kytary a Igorův zpěv.
"....kde odložíš masku čo ti zakrýva tvár...''
"Jídlo je na stole!'' zavolala jsem na ně a oni hned přiběhli, jako poslušní psi.
"Špagety! Mňam!'' Kluci byli nadšení.
"Hmm....to je tak dobrý!'' chválil Igor.
"Prosím tě, vždyť to jsou jen špagety.''
"Neviem ako ty, ale ja lepší špagety nikdy nemal. No, možná od mamičky,'' zasmál se.
"Je jasné, že na tvoji maminku nemám,'' dodala jsem a dojedla poslední špagetu.
"Bolo to vynikajúce,'' dodal Romča.
"Jsem ráda, že chutnalo!'' Sklízela jsem talíře ze stolu a kluci se přesunuli opět do obýváku. Hned, jak jsem dala nádobí do myčky, tak jsem šla za nima.
"Idem sa prezliecť,'' řekl Romča a šel nahoru.
S Igorem jsem osaměla.
Sedla jsem si k němu a společně jsme čekali na Romana. Seděli jsme u sebe docela blízko. Koukala jsem se do země, ale když jsem se koukla na Igora, zjistila jsem, že se na mě kouká. Zakoukala jsem se mu do očí. Mlčeli jsme. Asi deset sekund trvalo, než jsem se podívala zpátky do země. Igor mi ale zvedl dvěma prsty hlavu a opět jsem se mu dívala do očí. Tentokrát jsme byli u sebe blíž. Něco mě přinutilo se naklonit více k němu. On se naklonil také. Už jsme byli těsně u sebe, Igor přivřel oči a já také. Cítila jsem jeho horký dech na své tváři. Vzdálenost mezi námi se zmenšovala, když v tom.....
"Tak.... já jdu dělat oběd,'' otočila jsem se a mířila jsem do kuchyně.
"A čo bude?!'' zeptal se nedočkavě Romča.
"Nechte se překvapit!'' odpověděla jsem.
"Naozaj vďaka!'' řekl Romča ironicky.
"Taky tě mám ráda,'' dodala jsem a Igora to rozesmálo.
"Len si rob srandu. Len počkaj!'' vyhrožoval Romča.
"Jestli budeš vyhrožovat, tak si rovnou můžeš namazat chleba s máslem!'' řekla jsem a čekala na jeho reakci.
"Ok.J á už budem hodný,'' sliboval Romča a já začala připravovat špagety.
"Zahrajte prosím něco, ať se u toho nenudím!'' zaprosila jsem.
"Ok.'' zavolal nazpět Igor a hned na to se začali domem linout tony kytary a Igorův zpěv.
"....kde odložíš masku čo ti zakrýva tvár...''
"Jídlo je na stole!'' zavolala jsem na ně a oni hned přiběhli, jako poslušní psi.
"Špagety! Mňam!'' Kluci byli nadšení.
"Hmm....to je tak dobrý!'' chválil Igor.
"Prosím tě, vždyť to jsou jen špagety.''
"Neviem ako ty, ale ja lepší špagety nikdy nemal. No, možná od mamičky,'' zasmál se.
"Je jasné, že na tvoji maminku nemám,'' dodala jsem a dojedla poslední špagetu.
"Bolo to vynikajúce,'' dodal Romča.
"Jsem ráda, že chutnalo!'' Sklízela jsem talíře ze stolu a kluci se přesunuli opět do obýváku. Hned, jak jsem dala nádobí do myčky, tak jsem šla za nima.
"Idem sa prezliecť,'' řekl Romča a šel nahoru.
S Igorem jsem osaměla.
Sedla jsem si k němu a společně jsme čekali na Romana. Seděli jsme u sebe docela blízko. Koukala jsem se do země, ale když jsem se koukla na Igora, zjistila jsem, že se na mě kouká. Zakoukala jsem se mu do očí. Mlčeli jsme. Asi deset sekund trvalo, než jsem se podívala zpátky do země. Igor mi ale zvedl dvěma prsty hlavu a opět jsem se mu dívala do očí. Tentokrát jsme byli u sebe blíž. Něco mě přinutilo se naklonit více k němu. On se naklonil také. Už jsme byli těsně u sebe, Igor přivřel oči a já také. Cítila jsem jeho horký dech na své tváři. Vzdálenost mezi námi se zmenšovala, když v tom.....
















:-) :-)