
Název: Protiklady se přitahují - 1. část
Autor: Romancice33
Právě teď jedu v autě na Slovensko do Bratislavy a slzy mi stékají po tvářích. Stěhuju se. Můj život se rozsypal, když měla moje rodina tragickou autonehodu. Normálně bych skončila v děcáku, jenže potom se zjistilo, že mám bratra. Nevlastního bratra Romana Birkuše, který hraje jako kytarista v kapelách The Paranoid a Rosemaid. Měla jsem na výběr: Roman nebo děcák. Nakonec jsem se rozhodla pro Romana, protože i když ho neznám, tak je to můj bratr. Sice nevlastní, ale bratr. Chtěla jsem ho poznat, protože jsem o něm vůbec nic nevěděla a teď s ním mám bydlet. Aspoň si budu moct s kým povídat a myslím si, že bude chtít něco vědět i o tátovi. Můj táta byl totiž i jeho táta.
***
Dorazíme na místo a já vystoupím z policejního auta. Celá nervozní zazvoním na zvonek a otevřou se dveře. Stojí v nich mladý, černovlasý, štíhlý kluk, který se na mě mile usměje. "Ahoj. Ty musíš byť Radana. Ja som Roman.''
"Ano jsem Radana... Opravdu ti nevadí, že tu s tebou budu bydlet? Jestli jo ,tak to pochopím.'' On mě nečekaně objal.
"Čo blázniš? Veď si moja sestra a veľmi rád ťa spoznám.''
"Já tě taky moc ráda poznám,'' usmála jsem se a poté jsme se od sebe odtrhli. Policajti odjeli poté, co Roman podepsal nějaké papíry.
"A kde máš veci?'' zeptal se trochu vyděšeně.
"Tady," ukázala jsem na dvě velké narvané tašky.
"To máš len tie dve tašky?"
"Jo mám. Vzala jsem jen to nejdůležitější a co budu potřebovat, tak to už koupím tady,'' usmála jsem se a on na mě. Poté jsme se trochu chytli kvůli těžší tašce. Nakonec vyhrál Roman a já jsem vzala tu lehčí.
***
Dorazili jsme do červeno-žlutě barevné místnosti s nádherným nábytkem a neskutečně krásnou velkou postelí. Já jsem položila tašku na zem, rozhlížela jsem se a koukala s otevřenou pusou na tu nádheru.
"Tak to je tvoja království. Já viem, že to zatiaľ je také nič moc, ale...'' skočila jsem mu do řeči, "Nic moc?! Vždyť to je úplná nádhera a ta postel!'' hned jsem na ni skočila. "Hmm....tak to asi vylejzat jen tak nebudu.'' Roman se jen zasmál a byl rád, že se mi tu líbí. Ještě mě provedl celým domem, který byl neskutečně krásný a nádherně zařízený. Když byla prohlídka u konce, tak jsem šla do pokoje a začala se zabydlovat.
















Tu povídku si pamatuju, ale matně.. klidně si ji přečtu znova, mileráda:-)