
"Díky," pípnu.
"Není zač! Košík je v kufru," mrkne. Vyskočím z auta a z kufru vytáhnu košík. Ještě mu zamávám a už jdu po trávě v lese. Po hodině hledání mám skoro plný košík. Sehnu se pro další, když v tom za sebou uslýším kroky. Nedýchám, ani se nehnu.
"Je ich tu dosť?" zeptá se ten někdo. Otočím se. Blonďatá hříva, krásné oči a...
"No jasně!" ukážu mu košík a zvednu se.
"Jejda, máte tu kliešť!" přiblíží se tak blízko, že zase skoro nedýchám, a ukáže mi prstem na krk. Tam mám znamínko.
"To je... ehm... znamínko..." řeknu rychle.
"Ach... Jiste," odtáhne se, přesto stále cítím jeho vůni. Dostanu na něj chuť. Skoro odhodím košík a vrhnu se po něm. Líbám ho na rtech a on mě zase na krku. Prohrabuji se jeho vlasy a on mi sundává tričko. Pomáhám mu z kalhot a on mně taky. Najednou ležíme na zemi a on mi do ucha šeptá, že by jsme neměli, ale stejně jeho tělo klouže po tom mém, nahoru a dolů, nahoru a dolů. A najednou booom! A jsme oba na vrcholu. On jenom tak v tričku a já jen tak na Evu...
"Toto robíš aj normálně.Jdeš do lesa a vrhneš sa tam na prvého chlapa?" zeptá se a obléká si slipy a poté kalhoty.
"Ne. Jsem zadaná."
"Aha." Vykulí oči.
"Jak se vlastně jmenuješ?" optám se a podívám se do korun stromů.
"Miro... Šmajda."
"Počkat, ty jseš ten miláček mý sestřenky, jo? Wow, tak to klaním, podle jejího vyprávění jsem čekala nějakýho.. ehm... omluv mě... Buzíka..."
Zasměje se. "A ja nie som buzik?"
"Ne, nebo ti snad připomínám chlapa?"
"Nie..."
Rozhlídnu se po košíku. Válí se tu kousek. "Jsi tu autem?"
"Jo, chceš odviesť?"
"Jo, potřebovala bych to..." usměji se. Hodím na sebe oblečení a vezmu košík.
Když sedíme v autě, zeptá se: "Nechcela by si zajtra ísť na večeru? So mnou a mojou kapelou? Sú to fajn chalani."
"No, proč ne."
Povídáme si o životě a o tom, odkud pocházíme. O svých láskách a nepříjemnostech, a vůbec mi navadí, že se stavíme ještě v restauraci na večeři. Je mi s ním fajn. Je strašně ukecaný a pořád se spolu smějem. Ani nepostřehnu letící čas. Když dojíme a dopijeme, nechám se odvézt až domů.
"Tak se pro mě zítra stav..."
"V koľko?"
"Tak kolem šesté..."
"Dobre tedy," usměje se. Mávnu mu do auta. Vejdu domů. Lukáš tu ještě není, oddychnu si. Vyložím hřiby a v hlavě si přeříkávám Mirovo číslo.
















Ahoj! Ak by si sa nudil/a tak na mojom blogu mám takú súťaž, kde stačí len v ankete kliknúť a nič viac: http://miss-modelky.blog.cz/1108/2-kolo-the-most-beautiful-miss-universe ĎAKUJEM a prepáč za reklamu! :-)