
Název: MY - 1. část
Autor: AnneBabs
"Vykydej hnůj a nakrm prasata. A taky nadoj Barku..." řekne mi mamka.
"Jo," odpovím.
"A stihneš to než odjedeš?"
"No ještě aby ne! Vždyť odjíždím až za 4 hodiny!"
"Tak jo, měj se tam hezky," dá mi pusu na tvář.
"Neboj, až přijedu, tak ti zavolám."
"Jo, čauky."
"Čau," zavřu za ní dveře.
Poté, co splním její požadavky, si dobalím kartáček a obléknu se. Bílý nátělník a kraťasy. Hodím na záda batoh a obuji si boty. Vyrazím. Nasednu na autobus, dojedu k nádraží a tam nasednu na nejbližší spoj do Prahy. Usadím se naproti blonďáka se zelenýma očima.
"Pražák?" zeptám se.
"Nie... Ale chystám sa," zasměje se.
"Já taky..."
"Treba sa niekedy stretneme."
"No jasně!"
Vytáhnu časopis, který jsem si koupila už včera.
"Vogue?" zeptá se a podívá se na můj vohoz.
"Jo. Problém?" zeptám se nepřívětivě.
"Ne..." radši zmlkne.
Po přečtení časopisu si položím hlavu na stranu a zavřu oči. Usnu. Probudí mne až hlášení, že už jsme v Praze. Bystře vyskočím, vezmu si batoh a vylezu z vlaku. Rozhídnu se a zahlídnu objekt mého zájmu. Rozběhnu se k němu.
"Miláčku," zašeptám mu do ucha když ho objímám. On mi odpoví vášnivým a chtivým polibkem.
"Musím do práce, ale ty víš jak k nám dojdeš ne?"
"Jo... Myslela jsem, že půjdeme spolu," řeknu zklamaně.
"No, tak já to odložím." vezme telefon a zavolá nějakému chlápkovi, že přijede později. Za odměnu ho líbnu na tvář a už si to štrádujeme k malému domku. Odemkne dveře, vynese mi do schodů batoh a udělá mi výbornou citronádu.
"Jdi už na zahradu, za chvíli přijdu! Musím se převlíct..."
"Jasně," odpoví s úsměvem. Vyběhnu těch pár schodů, svléknu se a hodím na sebe volnou košili s kanýrkem a legíny. Na nohy si obuji gladiátorky a jdu za ním na zahradu. Zrovna vytahuje sedátko. Posadím se a nechám se obskakovat.
"Co že ses tak najednou rozhodla?" zeptá se a v těch jeho kakaových očích mu vyčtu zvědavý pohled.
"Začala jsem se cítit provinile vůči mamce kvůli té záležitosti s jejím přítelem..."
"To bylo před 3 lety!" lokne si citronády. "Povedla se mi," pochválí se k tomu.
"No jo, ale... Začalo mi docházet, že ona musela zvládat všechno sama. Neměla tam tu pomocnou ruku!"
"Jo. Nezměníme téma?"
"Ale jistě. Kdy půjdeš do té práce?"
"Za hoďku. Pročpak?"
"Chtěla bych do lesa. Prej vám tu rostou nějaký hříbky..."
"To víš, že rostou! Hodím tě do toho nejlepšího! Nikdo jiný to tam nezná a hřibů plno," ukáže rukou na plný košík hřibů, který leží po jeho pravé ruce.
"Wow!" vydechnu. "Jdu se převléknout!"
"Jo," odpovím.
"A stihneš to než odjedeš?"
"No ještě aby ne! Vždyť odjíždím až za 4 hodiny!"
"Tak jo, měj se tam hezky," dá mi pusu na tvář.
"Neboj, až přijedu, tak ti zavolám."
"Jo, čauky."
"Čau," zavřu za ní dveře.
Poté, co splním její požadavky, si dobalím kartáček a obléknu se. Bílý nátělník a kraťasy. Hodím na záda batoh a obuji si boty. Vyrazím. Nasednu na autobus, dojedu k nádraží a tam nasednu na nejbližší spoj do Prahy. Usadím se naproti blonďáka se zelenýma očima.
"Pražák?" zeptám se.
"Nie... Ale chystám sa," zasměje se.
"Já taky..."
"Treba sa niekedy stretneme."
"No jasně!"
Vytáhnu časopis, který jsem si koupila už včera.
"Vogue?" zeptá se a podívá se na můj vohoz.
"Jo. Problém?" zeptám se nepřívětivě.
"Ne..." radši zmlkne.
Po přečtení časopisu si položím hlavu na stranu a zavřu oči. Usnu. Probudí mne až hlášení, že už jsme v Praze. Bystře vyskočím, vezmu si batoh a vylezu z vlaku. Rozhídnu se a zahlídnu objekt mého zájmu. Rozběhnu se k němu.
"Miláčku," zašeptám mu do ucha když ho objímám. On mi odpoví vášnivým a chtivým polibkem.
"Musím do práce, ale ty víš jak k nám dojdeš ne?"
"Jo... Myslela jsem, že půjdeme spolu," řeknu zklamaně.
"No, tak já to odložím." vezme telefon a zavolá nějakému chlápkovi, že přijede později. Za odměnu ho líbnu na tvář a už si to štrádujeme k malému domku. Odemkne dveře, vynese mi do schodů batoh a udělá mi výbornou citronádu.
"Jdi už na zahradu, za chvíli přijdu! Musím se převlíct..."
"Jasně," odpoví s úsměvem. Vyběhnu těch pár schodů, svléknu se a hodím na sebe volnou košili s kanýrkem a legíny. Na nohy si obuji gladiátorky a jdu za ním na zahradu. Zrovna vytahuje sedátko. Posadím se a nechám se obskakovat.
"Co že ses tak najednou rozhodla?" zeptá se a v těch jeho kakaových očích mu vyčtu zvědavý pohled.
"Začala jsem se cítit provinile vůči mamce kvůli té záležitosti s jejím přítelem..."
"To bylo před 3 lety!" lokne si citronády. "Povedla se mi," pochválí se k tomu.
"No jo, ale... Začalo mi docházet, že ona musela zvládat všechno sama. Neměla tam tu pomocnou ruku!"
"Jo. Nezměníme téma?"
"Ale jistě. Kdy půjdeš do té práce?"
"Za hoďku. Pročpak?"
"Chtěla bych do lesa. Prej vám tu rostou nějaký hříbky..."
"To víš, že rostou! Hodím tě do toho nejlepšího! Nikdo jiný to tam nezná a hřibů plno," ukáže rukou na plný košík hřibů, který leží po jeho pravé ruce.
"Wow!" vydechnu. "Jdu se převléknout!"
















Zacina to zaujimavo, mozno sa tam s Mirkom stretnu, lebo nie?