
Název: Jsi můj osud - 2. část
Autor: Nikys
Momentálně jsem opravdu šťastná. Miro za mnou jezdí pokaždé, když je zrovna v Praze. Chodíme spolu do kina, na večeře a nebo třeba jen na procházku. Chvíle strávené s ním jsou pro mne ty nejkrásnější a vůbec mi nevadí, že se vidíme tak málo, právě naopak, jsem vděčná i za těch pár hodin týdně. Moc dobře totiž vím, že Miro jako zpěvák musí hodně času a sil obětovat své práci.
Z mých úvah mě vytrhne až hlas spolužačky, se kterou sdílím pokoj na koleji. Která mi právě oznámila, že venku před kolejí čeká Miro. Jen to dořekne, tak mi srdce poposkočí radostí a zaplaví mě vlna neuvěřitelného štěstí. Rychle seběhnu schody do přízemí a po chvíli už se nacházím v Mirově náručí.
"Karolínka, vela si mi chýbala," jsou první Mirova slova.
"Ty mně taky."
"Celý tento víkend som len tvoj, láska moja."
"Vážně? A co budeme dělat?" Zeptám se nadšeně Mira.
"Zájdeme si niekam na jedlo a potom by sme mohli ísť ku mne na hotelovú izbu. Čo na to hovoríš?"
"Hm, to by šlo," řeknu a sehnu se pro bágl, který jsem si odložila na chodník. Ani se nenadám a Miro mi po něm šahá.
"Ukáž, ja ti ten batoh vezmem," dodá.
Nebráním se, vezme můj bágl a dá si ho na rameno. Jednou rukou si přidržuje popruh baťohu a druhou uchopí tu mou. Ruku v ruce dojdeme na nejbližší parkoviště, kde má Miro zaparkovanou svou černou audinu. Po několika minutách jízdy zaparkuje u restaurace a jdeme dovnitř. Restaurace je menší a útulná. Posadíme se ke stolku pro dva a číšník nám donese jídelní lístky. Dlouho jím listuji a nedokáži se rozhodnout, co si dám. Nakonec se rozhodnu pro šopák a minerálku. Miro zvolí divokou kombinaci několika jídel. Objedná si tuňákový salát bez tuňáka, zapečené brambory s houbovou omáčkou a nealkoholické pivo. Po skvělé večeři mě Miro zaveze do penzionu, kde je ubytován.
Když vejdeme do jeho pokoje, nestačím zírat. Celý pokoj je totiž vystajlovaný v přírodním duchu. Západ slunce vymalovaný na zdi, u které je postavena červená pohovka, skleněný stoleček, jehož deska je vyplněna oblázky, schody vedoucí nahoru do galerie připomínající rozpůlené dřevěné klády obehnané zábradlím z větví, dřevěná postel, jejíž pelest je rovněž z větví, menší kuchyňský kout a další všelijaké přírodní dekorace.
"Wow," vydechnu nehraným úžasem. "Teda, to je fakt nádhera."
"Že? Preto som si aj tento penzión vybral. Skvele sa tu medituje a dosť ma toto prostredie inšpiruje," dodá a jde připravit něco na zub. Chci mu pomoct, ale Miro to rezolutně zamítne, tak se posadím do křesla a alespoň pozoruji, jak mu to jde. Po chvíli je hotov a servíruje přede mne ovocný čaj a úžasně vypadající zeleninový salát.
"Hm, vypadá to úžasně a ještě lépe to chutná," pochválím Mirovi jeho výtvor.
"Veď je to len obyčajný zeleninový šalát," oponuje mi Miro, ale je rád, že jsem mu ho pochválila.
Po skvělém občerstvení si s Mirem povídáme o všem možném. Miro mi vyprávěl, jak se moc těší, až bude jednou otcem, úplně jsem se rozněžnila při představě, jak si hraje se svým potomkem. Taky říkal, že dítě plánuje až tak po třicítce. Momentálně je pro něj prý prioritou jeho začínající kariéra. No a pravda je, že já taky potomka ještě momentálně neplánuji.
Najednou po mne Miro hodí polštářek, co byl položený na sedačce.
"Ty, no počkej!" vykřiknu a už házím polštářek po Mirovi. Podaří se mi trefit jeho háro a načechrat mu ho.
"Ááá, moje vlasy," vykřikne zděšeně Miro a utíká honem k zrcadlu zkontrolovat to roští, kterému říká účes. "Zničila si moju pol hodinovú prácu," úpí Miro při pohledu do zrcadla a rukama se snaží účes vrátit do původní podoby.
"Prosím tě, vždyť to není ani poznat a ty hned pištíš jako holka," dobírám si ho.
"Čože si to rozprávala, ja že pištím ako dievča?"
"No a né?" směji se.
Najednou se Miro rozběhne směrem ke mne a stáhne mě pod sebe, abych se nemohla bránit.
"Tak a teraz to odvoláš a ospravedlníš sa mi, jasný?" dodá a dívá se mi přímo do očí a já jemu. Naše pohledy se vzájemně propalují skrz na skrz. Najednou se ke mne začne přibližovat, dokud nezruší veškerou mezeru mezi námi a já cítím jeho horký vzrušený dech na svém obličeji. Pak se jeho rty vpijou do mých a začne mě něžně líbat. Vychutnávám si každičký dotek jeho hebkých měkkých rtů.
















To už jsem četla u Nikys, velká poklona! :-)