
Název: Dvě jsou někdy příliš - 9. část - Kouzelná chvíle
Autor: Teriga
Spustí se prudký liják, tak Miro na nic nečeká a naloží mě s Miškou do auta. Malá se spokojeně uvelebí v dětské autosedačce a stěžuje si, jak si doma u maminky nebude moc hrát se svým domečkem pro panenky, protože se jí včera rozbil, maminka nemá momentálně dost peněz na nový a Mirko jako kluk prý neumí kupovat domeček pro panenky.
" Tak víš co, Miško? Já jsem měla jako malá taky jeden. Myslím, že bude schovaný někde na půdě, tak se ti po něm podívám, chceš?" nabídnu jí.
" Chcem!" vykřikne Miška. " Budem mať domček, hurá!" raduje se.
Pak se se mnou před domem Mirovy mamky rozloučí. Počkám v autě, dokud se Miro nevrátí. Když zjistím, že nejedeme k tetě, ale úplně jiným směrem, znejistím.
" Miro, kam to jedeme?" zeptám se.
" Domov. Ku mne domov." odpoví Miro.
" Ale....teta mě bude hledat." zrozpačitím.
" Tak ti zavolá, nie?"
" A co, když se bude zlobit?"
" Tie už sa zase bojíš, Nela?" zeptá se.
" Milý Miro, kdyby jsi jen věděl, čeho se bojím, co mě trápí. Kdybych ti řekla, že mám podezření, že mě chce moje vlastní dvojče, o kterém ty nemáš sebemenší tušení asi zabít, myslel by sis o mně, že jsem paranoidní blázen a nechtěl by jsi se mnou mít nic společného." odpovím mu v duchu.
Před svým domem hledá Miro marně klíče, tak, že než se mu podaří je najít, promokne mi košile. Miro se ochotně nabídne, že mi půjčí svoji, suchou. Hned, jak vstoupíme do předsíně, všimnu si, že je každá místnost vymalovaná jinou barvou. V předsíni dominuje béžová barva, koupelna, kde si vysuším vlasy, opláchnu si ruce a obléknu Mirovu bílou košili je oranžová, ložnice žlutá, kuchyně světle zelená. Jen v obývacím pokoji převládá kombinace černé a bílé. Na jedné ze stěn je černou barvou namalovaná notová osnova, na druhé stěně je místo obrazu přidělaná bílá kytara, patřící jeden čas legendární skupině Whitesnake. Všude se povalují texty písní, fotky zpěváků a zpěvaček a ve stojanech najdu CD skupin, jako jsou např. Iron Maden, Nirvána, AC/DC a Alter Bridge.
" Mám ti niečo pustiť?" zeptá se Miro.
" Raději bych si s tebou povídala." vyslovím své přání.
" Tak poď ku mne." ukáže Miro na pohovku, na které sedí a já se k němu přitulím.
Chvíli si povídáme o spoustě věcí a pak si vzájemně klademe kousky čokolády do pusy. Díváme se při tom jeden druhému upřeně do očí. Ještě nikdy jsem v očích žádného kluka neviděla tolik něhy. Ty Mirovy něhou přímo hoří. Najednou mě Miro něžně uchopí kolem pasu a položí pod sebe.
" Miro, já...já...já to ještě nechci." špitnu vystrašeně.
" Neboj sa, neurobím to." slíbí. " Nie, bez tvojho súhlasu. Keď mi to ale dovolíš, chcel by som urobiť niečo čo je rovnako príjemné a krásne."
" A co to je?" zeptám se.
" Chcel by som ťa bozkávať a hladiť tak, aby sa ti to páčilo."
" Miro, chci to. Udělej to, miláčku." zašeptám a sama si svléknu košili a sundám podprsenku.
Vášnivě mě líbá a něžnými polibky pokrývá moje čelo, nos, tváře i bradu. Poté mě jednou rukou víská ve vlasech a druhou hladí po mém obnaženém krku. Je to tak příjemné, že musím zaklánět hlavu. Vydechnu vzrušením, když mezi zuby bere jemně moji kůži a posléze laská moje ňadra. Už teď vím, že naše poprvé bude nádherné. Miro si totiž počíná velice citlivě, bere na mě ohledy, tak že mi ani nevadí, že tu před ním ležím do půl těla nahá. Překonala jsem i vnitřní stud.
" Ako by si vlastne chcela prežiť svoje prvýkrát, Nelinka?" zeptá se, když mě hladí po tváři.
" Chtěla bych ho prožít na nějakém romantickém místě. Nemusela by k tomu hrát hudba, stačila by jen hezká slovíčka, které by jsme si navzájem vyměňovali. A taky bych si přála, aby to byl můj nezapomenutelný zážitek. A nejlepší by bylo, aby to přišlo nečekaně. Neplánovaně. Vlivem atmosféry, například." vysvětlím.
" Pokusím se ti tvé přání splnit." slíbí, ještě chvíli mě hladí a pak mě odveze domů.
Doma si uvolněně lehnu na postel, zavřu oči a přehrávám si svoji chvíli plnou štěstí. Kouzelnou chvíli. Na sobě mám stále košili svého miláčka a cítím z ní jeho vůni.
" Tak víš co, Miško? Já jsem měla jako malá taky jeden. Myslím, že bude schovaný někde na půdě, tak se ti po něm podívám, chceš?" nabídnu jí.
" Chcem!" vykřikne Miška. " Budem mať domček, hurá!" raduje se.
Pak se se mnou před domem Mirovy mamky rozloučí. Počkám v autě, dokud se Miro nevrátí. Když zjistím, že nejedeme k tetě, ale úplně jiným směrem, znejistím.
" Miro, kam to jedeme?" zeptám se.
" Domov. Ku mne domov." odpoví Miro.
" Ale....teta mě bude hledat." zrozpačitím.
" Tak ti zavolá, nie?"
" A co, když se bude zlobit?"
" Tie už sa zase bojíš, Nela?" zeptá se.
" Milý Miro, kdyby jsi jen věděl, čeho se bojím, co mě trápí. Kdybych ti řekla, že mám podezření, že mě chce moje vlastní dvojče, o kterém ty nemáš sebemenší tušení asi zabít, myslel by sis o mně, že jsem paranoidní blázen a nechtěl by jsi se mnou mít nic společného." odpovím mu v duchu.
Před svým domem hledá Miro marně klíče, tak, že než se mu podaří je najít, promokne mi košile. Miro se ochotně nabídne, že mi půjčí svoji, suchou. Hned, jak vstoupíme do předsíně, všimnu si, že je každá místnost vymalovaná jinou barvou. V předsíni dominuje béžová barva, koupelna, kde si vysuším vlasy, opláchnu si ruce a obléknu Mirovu bílou košili je oranžová, ložnice žlutá, kuchyně světle zelená. Jen v obývacím pokoji převládá kombinace černé a bílé. Na jedné ze stěn je černou barvou namalovaná notová osnova, na druhé stěně je místo obrazu přidělaná bílá kytara, patřící jeden čas legendární skupině Whitesnake. Všude se povalují texty písní, fotky zpěváků a zpěvaček a ve stojanech najdu CD skupin, jako jsou např. Iron Maden, Nirvána, AC/DC a Alter Bridge.
" Mám ti niečo pustiť?" zeptá se Miro.
" Raději bych si s tebou povídala." vyslovím své přání.
" Tak poď ku mne." ukáže Miro na pohovku, na které sedí a já se k němu přitulím.
Chvíli si povídáme o spoustě věcí a pak si vzájemně klademe kousky čokolády do pusy. Díváme se při tom jeden druhému upřeně do očí. Ještě nikdy jsem v očích žádného kluka neviděla tolik něhy. Ty Mirovy něhou přímo hoří. Najednou mě Miro něžně uchopí kolem pasu a položí pod sebe.
" Miro, já...já...já to ještě nechci." špitnu vystrašeně.
" Neboj sa, neurobím to." slíbí. " Nie, bez tvojho súhlasu. Keď mi to ale dovolíš, chcel by som urobiť niečo čo je rovnako príjemné a krásne."
" A co to je?" zeptám se.
" Chcel by som ťa bozkávať a hladiť tak, aby sa ti to páčilo."
" Miro, chci to. Udělej to, miláčku." zašeptám a sama si svléknu košili a sundám podprsenku.
Vášnivě mě líbá a něžnými polibky pokrývá moje čelo, nos, tváře i bradu. Poté mě jednou rukou víská ve vlasech a druhou hladí po mém obnaženém krku. Je to tak příjemné, že musím zaklánět hlavu. Vydechnu vzrušením, když mezi zuby bere jemně moji kůži a posléze laská moje ňadra. Už teď vím, že naše poprvé bude nádherné. Miro si totiž počíná velice citlivě, bere na mě ohledy, tak že mi ani nevadí, že tu před ním ležím do půl těla nahá. Překonala jsem i vnitřní stud.
" Ako by si vlastne chcela prežiť svoje prvýkrát, Nelinka?" zeptá se, když mě hladí po tváři.
" Chtěla bych ho prožít na nějakém romantickém místě. Nemusela by k tomu hrát hudba, stačila by jen hezká slovíčka, které by jsme si navzájem vyměňovali. A taky bych si přála, aby to byl můj nezapomenutelný zážitek. A nejlepší by bylo, aby to přišlo nečekaně. Neplánovaně. Vlivem atmosféry, například." vysvětlím.
" Pokusím se ti tvé přání splnit." slíbí, ještě chvíli mě hladí a pak mě odveze domů.
Doma si uvolněně lehnu na postel, zavřu oči a přehrávám si svoji chvíli plnou štěstí. Kouzelnou chvíli. Na sobě mám stále košili svého miláčka a cítím z ní jeho vůni.
Miro
Nepamätám sa, že by som bol niekedy tak hlboko zamilovaný, ako teraz do Nely. Dnešné popoludnie strávené s ňou mi prinieslo nejednu chvíľu šťastia.
















Tys to sem dala ještě dneska?? Ty jsi zlatá, jdu to hltat! :-D