
Jen se na semaforu rozsvítí zelené světlo, rozsvítí se zelená i v mé hlavě. Ona ho nezvala na obyčejné rande, nýbrž na postelové rande. Zajímá ji, jakej je Miro vlastně v posteli a ne, jak líbá, jestli je to romantik atd. Už v době, kdy byl Miro v Superstar o něm říkala:
" V životě jsem neviděla kluka, z kterého by tak silně vyzařovala sexualita. Musí to být přímo sexuální polobůh. Milovat se s ním musí být prostě boží!"
Já na rozdíl od ní takto neuvažovala. Tak přece neuvažuje normální slušná holka. Jenže ségra má, bohužel dobrý čich na kluky. Rychle je prokoukne a snadno zjistí, komu jde jen o sex a kdo chce lásku a chození se vším všudy.
Pár kroků od kavárny se rozhodnu. Jestli je ségřin odhad, co se týká Mira správný, může si ho klidně nechat. Vážně. Nestojím o kluka, který by mě o to rád připravil hned na první schůzce, ne. Ukáže- li se však její tvrzení nepravdivé, budu naopak o Mira bojovat zuby nehty. Proč by mi ho nemohla přenechat, když má přece Jirku?
Miro se na mě usmívá už z dálky. Dojdu až k němu a pozdravím ho.
" Ahoj Miro, já jsem Nela Svobodová." podám mu ruku.
" Som veľmi rád, že si prišla, Nela. Kto som ja, to určite dobre vieš, že?" ujišťuje se.
" Vím." nezklamu ho a přijmu jeho ruku. Je tak hebká a jemná na dotek.
Miro ji pustí, klekne si jako při zásnubách a natáhne ke mně ruku s červenou růží.
" To...je...pre...teba.." odříkává každé slovo jednotlivě.
Oba se tomu zasmějeme. Pak mě Miro obejme kolem ramen a pozve mě dovnitř. U Latte se bavíme o všem možném, o našich zájmech, kdo kam nejraději cestuje atd. Mimo to se mě Miro zeptá, jestli mám sourozence.
" Nemám." zapřu vlastní sestru.
Naštěstí se dál neptá, usedne ke klavíru v rohu kavárny a pokyne mi rukou, abych šla za ním. Za chvíli jsem doslova unešená z písně Wicked game, kterou zpívá velmi procítěně a jejíž název se pro tuhle situaci opravdu hodí.
" Co to hraješ za divnou hru?" ptá se anglicky Miro.
Moc ráda bych na tuhle otázku znala odpověď, ale jsem jaksi mimo. Mimo z jeho projevu i z jeho hnědozelených očí. Z kavárny zamíříme do parku, kde to mám v květnu nejraději, protože kvetou květiny i stromy, všechno voní a park sám vybízí k příjemné procházce nejlépe ve dvou. Najednou se Miro zastaví a uchopí mě v pase. Tuším, co se chystá udělat a nesmyslně zablekotám.
" Máš nádherné hnědozelené...."
Nedořeknu, protože spojí své rty s mými a k tomu zašeptá, že mě miluje. A je to tady! Přesně, jak ho odhadla Letty. Sladký řečičky a ve skutečnosti mě chce jenom do postele. Nic jiného.
" Já se ale nechci zamilovat." odpovím mu hlasem pro mě cizím, s arogantním podtonem, vytrhnu se mu a nechám ho tam s jeho rozpaky o samotě.
















Pôjdem si prečítať:-) :-)
fúú ja už som tu dlho nebola máš asi nový des :D