
Název: Dvě jsou někdy příliš - 1. část - Miro Šmajda
Autor: Teriga
Mít stejně starou sestru a ještě ke všemu dvojče je docela výhoda. Ovšem pouze do chvíle, než se vaše sestra nerozhodne zničit vám život. Tak, jako moje sestra kdysi mně, když nám bylo oběma osmnáct let. A právě tehdy se odehrál tento příběh...
Jmenuji se Nela, je mi osmnáct let, jsem vysoká, celkem pohledná blondýna s modrýma očima, nikoli hloupá, jak se o blondýnách běžně tvrdí, ale inteligentní. Moji sestru Nicolettu - neobvyklé křestní jméno ji vybral tatínek, italský umělec popisovat nemusím. Je, jako by mi z oka vypadla, obě navštěvujeme obchodní akademii a máme stejné zájmy. V čem se ale obě dost lišíme, je chování k opačnému pohlaví. Letty, jak přezdívám Nicolettě podle kluků působí arogantně a namyšleně, pannou není už od patnácti a kromě dvou kluků měla i pár úletů. Tvrdí, že ji baví sex. To se o mně říct vůbec nedá, protože jsem stále poctivá. Chodila jsem sice s jedním klukem, ale ne tak, aby k tomu došlo. Tak že vlastně platím za tu hezkou, milou, sympatickou, leč bohužel nezkušenou. A podle sestry také za velmi naivní, když toužím po velké romantické lásce, nejlépe až za hrob s klukem, který by byl ochotný za mě položit i život. Prý moc čtu, tvrdí Letty. No a co, copak je to opravdu jen sen?
Když nás táta nechal a máma nás nedokázala zvládnout, svěřila nás sociální pracovnice do péče naší tetě. Teta je bezdětná, bez partnera, vlastní nádherný byt v centru města a stará se o nás jako o vlastní. Kupuje nám samé moderní oblečení, kosmetiku, platí školné atd. Se ségrou jsme od ní dostali každá po jednom notebooku, s jehož pomocí se rádi seznamujeme a flirtujeme s kluky. Tak jako dneska. Když ségra náhodně objeví na facebooku pravý profil Mira Šmajdy a on jí hned potvrdí přátelství hned ho žádá o rande.
" Ahoj, střapáčku, nechtěl by ses sejít?" ptá se Letty Mira.
" Prečo nie?" zareaguje okamžitě Miro. " Veľmi rád."
" O.k." odepíše ségra a hned plánuje. " Kde se sejdeme? Ve tři hodiny v Cafe Paris?"
Miro: " Súhlasím. A poznávacie znamenie?" zeptá se.
Jelikož Letty zazvoní mobil, zaúkoluje mě:
" Odepiš mu za mě a běž s ním na to rande místo mě!"
" Ale?" dělám překvapenou. " Co tak najednou?"
" Prostě se mi to nehodí. Mám rande s Jirkou, zapomněla jsem. Tak tam půjdeš za mě." rozhodne ségra a už si domlouvá místo srazu s Jirkou.
" Červená růže." napíši Mirovi poznávací znamení. Miro souhlasí a ještě se mě zeptá na jméno.
" Nela." představím se tedy.
Pak se Miro omluví a odhlásí se z netu. Nicoletta mezitím ukončí hovor a pochvaluje si, jak skvěle nám zařídila rande.
" No a zítra jsem na řadě já!" prohlásí.
" Moment!" nechápu. " Jak tohle myslíš? To s ním jako budeme chodit obě najednou nebo, jak si to vlastně představuješ?"
" Přesně tak. Jednou ty a jednou já. Budeme se střídat. "
Silně o jejím nápadu pochybuji, nicméně ona mě ujistí, že když jsme přece dvojčata, tak Miro zkrátka nemůže nic poznat. A že klidně bude předstírat, že je Nela, když už jsem se tak vlastně Mirovi představila. Po chvíli váhání nakonec souhlasím. Zkusit se má všechno.
Jmenuji se Nela, je mi osmnáct let, jsem vysoká, celkem pohledná blondýna s modrýma očima, nikoli hloupá, jak se o blondýnách běžně tvrdí, ale inteligentní. Moji sestru Nicolettu - neobvyklé křestní jméno ji vybral tatínek, italský umělec popisovat nemusím. Je, jako by mi z oka vypadla, obě navštěvujeme obchodní akademii a máme stejné zájmy. V čem se ale obě dost lišíme, je chování k opačnému pohlaví. Letty, jak přezdívám Nicolettě podle kluků působí arogantně a namyšleně, pannou není už od patnácti a kromě dvou kluků měla i pár úletů. Tvrdí, že ji baví sex. To se o mně říct vůbec nedá, protože jsem stále poctivá. Chodila jsem sice s jedním klukem, ale ne tak, aby k tomu došlo. Tak že vlastně platím za tu hezkou, milou, sympatickou, leč bohužel nezkušenou. A podle sestry také za velmi naivní, když toužím po velké romantické lásce, nejlépe až za hrob s klukem, který by byl ochotný za mě položit i život. Prý moc čtu, tvrdí Letty. No a co, copak je to opravdu jen sen?
Když nás táta nechal a máma nás nedokázala zvládnout, svěřila nás sociální pracovnice do péče naší tetě. Teta je bezdětná, bez partnera, vlastní nádherný byt v centru města a stará se o nás jako o vlastní. Kupuje nám samé moderní oblečení, kosmetiku, platí školné atd. Se ségrou jsme od ní dostali každá po jednom notebooku, s jehož pomocí se rádi seznamujeme a flirtujeme s kluky. Tak jako dneska. Když ségra náhodně objeví na facebooku pravý profil Mira Šmajdy a on jí hned potvrdí přátelství hned ho žádá o rande.
" Ahoj, střapáčku, nechtěl by ses sejít?" ptá se Letty Mira.
" Prečo nie?" zareaguje okamžitě Miro. " Veľmi rád."
" O.k." odepíše ségra a hned plánuje. " Kde se sejdeme? Ve tři hodiny v Cafe Paris?"
Miro: " Súhlasím. A poznávacie znamenie?" zeptá se.
Jelikož Letty zazvoní mobil, zaúkoluje mě:
" Odepiš mu za mě a běž s ním na to rande místo mě!"
" Ale?" dělám překvapenou. " Co tak najednou?"
" Prostě se mi to nehodí. Mám rande s Jirkou, zapomněla jsem. Tak tam půjdeš za mě." rozhodne ségra a už si domlouvá místo srazu s Jirkou.
" Červená růže." napíši Mirovi poznávací znamení. Miro souhlasí a ještě se mě zeptá na jméno.
" Nela." představím se tedy.
Pak se Miro omluví a odhlásí se z netu. Nicoletta mezitím ukončí hovor a pochvaluje si, jak skvěle nám zařídila rande.
" No a zítra jsem na řadě já!" prohlásí.
" Moment!" nechápu. " Jak tohle myslíš? To s ním jako budeme chodit obě najednou nebo, jak si to vlastně představuješ?"
" Přesně tak. Jednou ty a jednou já. Budeme se střídat. "
Silně o jejím nápadu pochybuji, nicméně ona mě ujistí, že když jsme přece dvojčata, tak Miro zkrátka nemůže nic poznat. A že klidně bude předstírat, že je Nela, když už jsem se tak vlastně Mirovi představila. Po chvíli váhání nakonec souhlasím. Zkusit se má všechno.
















pekny blog =)