close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Docela obyčejný den

31. srpna 2011 v 12:20 |  Fan fiction


Název: Docela obyčejný den

Autor: Míša Nesvalová - rosemaid-girl

Vzkaz od autorky: Tento příběh jsem sice zařadila do Fan fiction, ale fikce to není (bohužel, nebo naštěstí?? Jak u čeho.. :/) tohle byl můj den, a tímto bych vám všem chtěla poděkovat, že čtete moje povídky, že se vám líbí. Rosemaiďákům bych mohla děkovat za tolik věcí, že by se to nevlezlo ani na stránku, ale řeknu jenom tohle. Děkuju Vám všem, za to že jste, protože jste úžasní, ať už kamarádi, rodiče, nebo kdokoliv, kdo si to zrovna čte… Děkuju :-*






Dnešek začal jako každý jiný den. Vstala jsem v 6:53, šla se umýt do koupelny a potom se nasnídat. Po snídani jsem zasedla k notebooku. Šla jsem na FB zkontrolovat, jestli nepřibyl nějaký status od Rosemaiďáků, ale nic novýho tam nebylo. Ještě jsem zkoukla fotky z Brna, co přidala Paťka. A za chvíli jsem si všimla, že Jari sdílel video. To oblečení bylo fakt cool :D Chtěla bych ho v tom vidět, ale to jsem trošku odbočila. Takže zpátky… zjistila jsem, že dneska je Den Šmajděnek, takže jsem si do přehrávače naházela všechny moje oblíbené písničky od Mira. Zesílila jsem si muziku naplno, protože jsme byli s bráchou sami doma. Když začalo hrát Baby, uslyšela jsem zvonek. Šla jsem otevřít a zjistila jsem, že je to babička. Pozvala jsem ji dál.
"Dáš si kafe, babi?" zeptala jsem se, když usedala na sedačku.
"Zatím ne, koťátko, až přijde děda." odpověděla.
"Dobře," řekla jsem a dál jsem se tím nezabývala. Najednou se mě zeptala:
"To tobě tady tak křičela ta muzika?" Znělo to docela káravě a tak jsem se provinile přiznala, že to byl Miro a toho musím poslouchat na plné perdy... ale to už u dveří zvonil děda. Šla jsem mu s Borovičkou v náručí otevřít. (borovička je moje kotě, aby ste si nemysleli, že je děda nějaká ochlasta.. :D). Přivítali jsme se pusou a já jim šla uvařit kafe.
Když jsem jim ho donesla, zrovna se bavili o tom, že ani jeden z nich nemohl v noci spát, protože přemýšleli, jak zabít někoho... to jsem nepoznala, o kom se baví... měla jsem strach se zeptat, co se stalo. Ale postupně mi to začalo docházet. Babička si totiž pořád psala s... no dřív jsem mu říkala otec... prý si měl vzít dovolenou a ne nechávat nás samotné v takové situaci. Já jsem to pořád nechápala, žádné problémy jsme přece neměli...
Dopoledne ubíhalo a babička stále nadávala, kde jsou. Ale já nevěděla kdo. Mamka i taťka jsou v práci, tak na koho čekají? Už jsme ani nevěděli, o čem se bavit a tak se šli podívat na náš nový přírůstek do rodiny, morče jménem Simír (to vybíral brácha, já chtěla, aby se jmenoval Nikdo!) prohlédli si i můj pokoj.
"Zase ti jich pár přibylo, ne?" ptala se babička, hledíc na stěnu s plakáty Mira a Rosemaid.
"Jenom 4, babi, ty, co jsem měla ve škole v šatní skříňce."
"Jenom?" zeptala se udiveně, jenom jsem se nad tím zasmála a ukazovala jsem jí moje nové pouzdro do školy. Bylo černé se zlatou lebkou, co měla křídla, připomínalo mi to znak Avenged Sevenfold..:)
V jejím výrazu jsem viděla, že by se jí ke mně hodilo spíš nějaké růžové s obrázky Hello Kitty.. :D ale to bych asi nepřežila… jsem ROCKERKA srdcem i duší a do tohohle si kecat nenechám! Rock a Metal jsou můj život, i když byste to asi neřekli do holky, které se ještě před třema roky líbili Jonas Brothers, Hannah montana a High school musical..
Potom jsme šli dolů a jelikož nesnáším ticho, pustila jsem televizi, byl tam zrovna Frasier, takže jsem se na něj ráda podívala. Ale za chvíli začal brácha kňourat, že má hlad. Tak jsem šla usmažit volské oko k čočce, co nám zbyla od včerejška. Babička říkala, že se nají někde jinde a tak jsem udělala jenom nám dvěma, když jsme pojedli, šli jsme zpět do obýváku. Sedla jsem si do křesla a málem si cvrkla, když nám pod oknem zatroubilo auto. Babička se podívala z okna a potom šla rychle ven. Slyšela jsem otevírání branky a nějaké hlasy, ale co si povídali, nebylo rozumnět. Za chvíli na mě babička zavolala ze dvora.
"Mišičko, dones mi prosím kabelku." Rychle jsem ji chňapla a utíkala za babičkou, chtěla jsem zůstat venku, abych se dozvěděla co se děje, ale babička mi to nechtěla dovolit. Tak jsem šla zpět sednout na křeslo a čekala. Po 5 minutách zazněl znovu zvonek, asi si zabouchli. Spěchala jsem otevřít. Ano, byla to babička s dědou, kteří se přišli jenom rozloučit a jeli domů. Absolutně jsem to nechápala, tak dlouho tady čekali jen kvůli 5 minutám? A koho to k sakru chtěli zabít?! Musela jsem se uklidnit a tak jsem si znovu pustila Mira. Zpívala jsem z plných plic, dokud mě nezačalo trochu škrábat v krku. A tak jsem si musela najít jinou zábavu, rozhodla jsem si ostříhat ofinu, protože už jsem ji měla hodně dlouhou, ale musela jsem si ji prvně vyžehlit. To mě opravdu uklidňuje, když si hraju s vlasy..:)
Zrovna, když jsem uklidila poslední známku stříhání vlasů, vešla do dveří mamka.
"Aho!j" rozkřikla se do domu.
"Ahoj," odpověděla jsem a šla si zase sednout do obýváku. Po chvíli tam došla i mamka. Hned jsem se jí zeptala, proč tady babička byla.
"No, on nám to taťka trochu zavařil, měl si vzít volno, aby to vyřídil sám, ale radši šel do práce a kdyby sem nedošla babička a vy byste neotevřeli tak by na nás poslali policii, aby vyrazili dveře a sebrali by nám pár věcí," řekla celkem v klidu mamka, ale já jsem z toho byla nehorázně vytočená. On by nás klidně nechal na pospas exekuci!! A to sem mu říkala Tati… Chtělo se mi hrozně brečet, ale před mamkou jsem se ovládala.
"Víš, ty se staráš jen, kdy bude Šmajda, ale my máme mnohem větší problémy!" řekla mamka a mě bylo znovu do breku. "Jasně, že se starám o to, kdy ho budu moct vidět! On i Rosemaid jsou celý můj svět! Jak bych to mohla ignorovat?! Jenom jejich hudba a úsměvy mě dokážou nakopnout, když mě něco trápí! I když to neví, dodávají mi energii, kterou v životě tak potřebuju!" Chtěla jsem to říct nahlas, ale nedokázala jsem se s mamkou hádat. Odpoledne jsme s mamkou zavařovaly švestky. Já jsem je řezala napůl a vydělávala z nich pecky, vždy když mamka odešla, spustily se mi slzy, jak nám to mohl udělat? Když jsem držela v ruce ten nůž, stále jsem přemýšlela, jestli se mám pořezat, věděla jsem, že se tím nic nevyřeší, chtěla jsem to zkusit, ale nedokázala jsem to, na to se mám až moc ráda (vím, že to zní namyšleně, ale já píšu tak, jak to momentálně cítím, ne tak aby se to líbilo ostatním!)
Když jsem upustila od myšlenky sebepoškozování, začala jsem přemýšlet, jestli by vůbec pomohlo, kdybych ho zabila.. šla bych do basy, nebo do polepšovny nebo kam... ale on? On by už nemusel snášet moje narážky, pěkně by si hověl v hrobě. To tak! Takovou radost mu neudělám! Snažila jsem se vymyslet nějaký geniální plán, jak ho dostat z domu! Ale to nebude tak jednoduché, jelikož ten dům ve kterém bydlíme, jsme sice koupili společně, ale napsaný je na něj. Do prdele, proč musí být všechno tak komplikovaný?! Když jsem konečně dodělala ty švestky, šla jsem se zašít do pokoje s noťáskem. Dala jsem si do uší sluchátka a poslouchala jsem zase Mira a Rosemaid. Ještě, že na to světě existují, nevím co bych dělala, kdybych každý den nemohla usínat při jejich hudbě. Uvědomila jsem si, že nebýt babičky, tak bych při nich usínat nemohla, určitě by mi jako první sebrali noťásek. Představovala jsem si, jak se jim bráním, ale musela jsem se sama sobě zasmát! Jak bych se mohla ubránit policii? Čirá blbost... ale mně jde o to, že já bez nich nevydržím ani den, nevím co bych dělala.. MILUJU JE!! A na tom nikdo nic nezmění!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

...Miro Šmajda?

Ano!!!
Ne...

Komentáře

1 Kate Kate | Web | 31. srpna 2011 v 12:21 | Reagovat

a zítra máme školů :DD

2 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 31. srpna 2011 v 12:43 | Reagovat

je to pěkný příběh, jde vidět, že to není jen smyšlené, ale skutečná událost. Je mi dost líto autorky...

3 AnnaJurešova AnnaJurešova | 31. srpna 2011 v 12:44 | Reagovat

Pekny príbeh... Rosemaud sú proste kluci, ktorí dokažu pomocť nám všetkým, keď sa necítíme práve najlepšie...

4 Miška Miška | Web | 31. srpna 2011 v 12:52 | Reagovat

Krásně napsané :))

5 Vlasta1998 Vlasta1998 | 31. srpna 2011 v 13:33 | Reagovat

[3]: naprosto souhlasím a lituju autorku

6 wufik wufik | 31. srpna 2011 v 16:34 | Reagovat

Život není jednoduchý a držím palce, aby se situace zlepšila. Pěkný příběh, navíc připomněl mě samotnou, když jsem chvilku milovala jednu chlapeckou popovou skupinu, než jsem definitivně propadla rocku :)

7 Teriga Teriga | 8. září 2011 v 18:56 | Reagovat

Kočička Borovička, hezké:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017