
Název: Change style - 4. díl
Autor: Scar :)
Ráno jsem šla prvně do sprchy a pak jsem došla do kuchyně. Měla jsem mokré konečky vlasů. Zvědavě jsem si sedla na židli, složila jsem si ruce na hrudi a oblízla si ret.
"Co tak koukáš??" zeptala se Karolína, hodila jsem pohled na chleba s pažitkou na stole.
"Já ti nic jiného kuchtit nebudu!" řekla rázně.
"Ty se kamarádíš se Šmajdou?" nahodila jsem téma.
"Ne, spíš s jeho mámou," odpověděla Karolína.
"To je rozdílné, hej ty! A kolik mu vlastně je?? 27?"
"22.." usmála se teta a odešla. "Kromě toho, dneska přijde Yvona s Mirem a jejich bratrancem na oběd..."
"Mají společného bratrance? Je to lepší, než jsem myslela... Kdo je vůbec Yvona??" ušklíbla jsem se.
"Yvona je Mirova máma... může být někdo tak hloupý jako ty??"
"Může někdo za 5 let přibrat tak, jako ty??" ušklíbla jsem se.
"Radši zajdi se psem.." mávla Karolína rukou a talíř s mou rádoby snídaní odnesla.
"Jak se vůbec jmenuje?"
"Jmenuje se Falco!" křikla z dálky.
"A kdo ho jako přiváže na vodítko?"
"No ty!!!!" zakřičela vážně už uplně slabě.
Asi 5 minut jsem skotačila kolem toho debilního psa! Pak jsem mu nasadila náhubek a obojek.
"Jo, nepouštěj ho na volno... hodněkrát utekl..." napomenula mě Karolína.
"Od tebe utíká každej," zabrblala jsem si pod nosem.
"Prosím??"
"...radši nic... jdeme AZORE..!!" zakřičela jsem a snažila se vypadat rázně.
"Je to FALCO!" křikla Karolína.
Jen jsem otevřela vrata, Azor vyletěl někam pryč a já slítla na prdel. Azor mě tahal ještě několik metrů, než dorazil k Mirovi, který stál u dveří svého domu. Nejspíš zrovna odněkud přijel. Legrační výhled musela mít Karolína, když jsem se jí hned ztratila z dohledu, přestože stála byť jen o metr dál odemně, pořád za zídkou, neboli plotem. Nezajímalo ji, že jsem spadla, prostě odešla. Miro se s chutí zasmál a pomohl mi vstát.
"Nie je ti nič??" usmál se, bože i včera se mě ptal!
"Hnusnej, protivnej, zlej pes!!" zařvala jsem naštvaně a praštila s vodítkem o zem. To jsem neměla dělat. Azor se rozběhl pryč. S Mirem jsme si vyměnili pohled s vytřeštěnýma očima a rozběhli jsme se za ním. Asi po 200 metrech jsem ztrácela dech a ke všemu mi začal zvonit mobil. Vyzváněcí melodie písničky No stress teď vážně přišla vhod. Miro se ale nevzdal a běžel za Azorem dál. Já jsem se udýchaně zastavila a vytáhla jsem si z mini taštičky přes rameno zvonící telefon.
"Karol??"
"Co je s Falcem??"
"Azor?? Právě běží k centru... Miro se snaží mu sekundovat.." řekla jsem udýchaně.
"Co tak koukáš??" zeptala se Karolína, hodila jsem pohled na chleba s pažitkou na stole.
"Já ti nic jiného kuchtit nebudu!" řekla rázně.
"Ty se kamarádíš se Šmajdou?" nahodila jsem téma.
"Ne, spíš s jeho mámou," odpověděla Karolína.
"To je rozdílné, hej ty! A kolik mu vlastně je?? 27?"
"22.." usmála se teta a odešla. "Kromě toho, dneska přijde Yvona s Mirem a jejich bratrancem na oběd..."
"Mají společného bratrance? Je to lepší, než jsem myslela... Kdo je vůbec Yvona??" ušklíbla jsem se.
"Yvona je Mirova máma... může být někdo tak hloupý jako ty??"
"Může někdo za 5 let přibrat tak, jako ty??" ušklíbla jsem se.
"Radši zajdi se psem.." mávla Karolína rukou a talíř s mou rádoby snídaní odnesla.
"Jak se vůbec jmenuje?"
"Jmenuje se Falco!" křikla z dálky.
"A kdo ho jako přiváže na vodítko?"
"No ty!!!!" zakřičela vážně už uplně slabě.
Asi 5 minut jsem skotačila kolem toho debilního psa! Pak jsem mu nasadila náhubek a obojek.
"Jo, nepouštěj ho na volno... hodněkrát utekl..." napomenula mě Karolína.
"Od tebe utíká každej," zabrblala jsem si pod nosem.
"Prosím??"
"...radši nic... jdeme AZORE..!!" zakřičela jsem a snažila se vypadat rázně.
"Je to FALCO!" křikla Karolína.
Jen jsem otevřela vrata, Azor vyletěl někam pryč a já slítla na prdel. Azor mě tahal ještě několik metrů, než dorazil k Mirovi, který stál u dveří svého domu. Nejspíš zrovna odněkud přijel. Legrační výhled musela mít Karolína, když jsem se jí hned ztratila z dohledu, přestože stála byť jen o metr dál odemně, pořád za zídkou, neboli plotem. Nezajímalo ji, že jsem spadla, prostě odešla. Miro se s chutí zasmál a pomohl mi vstát.
"Nie je ti nič??" usmál se, bože i včera se mě ptal!
"Hnusnej, protivnej, zlej pes!!" zařvala jsem naštvaně a praštila s vodítkem o zem. To jsem neměla dělat. Azor se rozběhl pryč. S Mirem jsme si vyměnili pohled s vytřeštěnýma očima a rozběhli jsme se za ním. Asi po 200 metrech jsem ztrácela dech a ke všemu mi začal zvonit mobil. Vyzváněcí melodie písničky No stress teď vážně přišla vhod. Miro se ale nevzdal a běžel za Azorem dál. Já jsem se udýchaně zastavila a vytáhla jsem si z mini taštičky přes rameno zvonící telefon.
"Karol??"
"Co je s Falcem??"
"Azor?? Právě běží k centru... Miro se snaží mu sekundovat.." řekla jsem udýchaně.
















pěkný