
Název: Change style - 1. díl
Autor: Scar :)
Vylezla jsem na bar a začala tančit. Byla jsem totálně sjetá... předtím jsem si totiž dala nějakou whisky, vodku.. a předtím.. takový ten... bílý prášek, pokud mi rozumíte.
"Dominiko! Slez dolů!" křikla na mě moje kamarádka Klára.
"Sklapni Kláro..!" okřikla jsem ji a vytáhla k sobě na stůl nějákou holku.
Po chvíli jsem neudržela balanc a práskla sebou ze stolů na zem. Cítila jsem jak příšerně mě bolela ruka a valila se mi krev z hlavy. Všichni lidi kolem najednou mlčeli.
"Volejte záchranku..!!" slyšela jsem poslední větu.. pak jsem se probudila v nemocnici.
Otevřela jsem oči a vedle mě seděla máma s tátou a můj (o 5 let) starší bratr.
"Domi..!" křikla máma a objala mě.
"To je dost, že ses probrala..!" zasmál se brácha a pohladil mě po tváři.
"Kde to jsem??" zeptala jsem se a sáhla si na náplast na čele.
"Jsi v nemocnici. Včera jsi to v centru přehnala na After Party.. spadla jsi ze stolu, měla jsi otřes mozku, máš zlomenou ruku a menší oděrku na čele..." vysvětloval táta.
"To není tak hrozné.." usoudila jsem, ale strach mi nahnal tátův naštvaný obličej.
"Tvoje chování překročilo všechny meze do kdy se to dalo tolerovat!" křikl naštvaně.
"Nevyváděj.." mávla jsem levou rukou, druhou jsem měla zlomenou.
"Rozhodli jsme se, že slávu na nějakou dobu odložíš.. přebarvíš si blonďaté vlasy a pojedeš za tetou Karolínou do Košic.."
"ODLOŽIT SLÁVU? ZBAVIT SE BLONĎATÝCH VLASŮ?!!!! CO JE HORŠÍ???!" vyděsila jsem se.
"Abys tomu rozuměla úplně zlatíčko, novinářům řekneme, že odlítáš do Ameriky. V nemocnici budeš dokud ti nesundají sádru a pak pojedeš na Slovensko.." vysvětlila máma a koukla se na hodinky, "..no.. a už musíme jít, jdu ke kosmetičce.." usmála se a společně s tátou a bráchou s pouhým "tak ahoj.." odešli.
Doba v nemocnici mi přišla dvakrát tak delší než sama byla. Po propuštění z nemocnice mě máma tajně vzala do salónu ke kadeřnici, kde mi přebarvili vlasy na tmavě hnědou barvu.
Došla jsem domů a zklamaně jsem si sbalila věci.
"Tvoje nové jméno je Nikol Seidlová.." řekl táta a podal mi občanku.
"Jak se ti podařila ta fotka, když...??"
"Počítač dokáže vše...teď odnes svůj kufr do auta Michaelovi.." přikázal táta
"A proč bych to jako měla dělat já??" zeptala jsem se s pohledem na své nehty, které by už taky potřebovaly přelakovat.
"Protože jsem ti to prostě řekl..! Tvůj luxus nás stál už dost peněz a začíná se šetřit... první škrty budou u tebe, mladá dámo..!" okřikl mě otec a vrazil mi do ruky kufr.
"Je těžký..!!" zakřičela jsem a po kolečkách ho odtáhla k bratrově Volvu.
Po 3 hodinách jsme dorazili do Košic. Projeli jsme docela šeredným městem a přijeli až k části která byla spíše ZA Košicema. Karolína byla otcova sestra, původem Češka, ale vzala si Slováka. Bydlela v.. PRO MĚ PŘÍŠERNÉ VILCE! Dvoupatrová, cihlová barva, na oknech ty příšerné květiny. A místo garáže jen stříška pro auto.
Celá nadšená jsem vylezla z auta.
"Vezmi mi kufr.. zazvoním.." řekla jsem bratrovi, potáhla jsem si mikinu na dlaně a opatrně stiskla zvonek. Michael si povzdychl a z auta vyndal kufr.
"Michaeli! Dominiko..! Tak ráda vás vidím..!!" zakřičela teta a šla otevřít.
"Psssst!!" sykla jsem po ní.
Bratr za půl hodiny odjel a já jsem si šla do svého pokoje vybalit věci. Fúha, ten pokoj byl příšerný..! Barva, zelená. Velikost, tak akorát na rozpažení. No, to možná trochu přeháním.. možná tak..15×15 metrů. Ozvalo se klepání na dveře.
"Mám pro tebe práci.." řekla teta.
"Jakou...." zeptala jsem se naprosto bez zájmu a lehla jsem si na postel.
"Venku dnes bylo docela horko, hodilo by se kdyby jsi šla zalít zahradu.. vedle bazénu je hadice.."
"Nevím, jestli se mi chce.."řekla jsem znuděně.
"Prostě to udělej.. nebo vůbec nemusíš chodit na večeři.." pohrozila Karolína
"No dobře můj bože, jen se převlíknu a za chvíli jsem dole.."
Nuceně jsem si vzala bílé tílko, červené krátké šortky a žabky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, nenávidím culíky. Seběhla jsem schody a otevřela dveře.Všimla jsem si, že z hadice vytéká voda, tak jsem jí jednoduše vzala do ruky a namířila na záhon vedle plotu.
Asi 30 sekund jsem takhle nudně stála, než se zprava od domu přiřítil štěkající pes a začal hadici tahat pryč. Protože jsem v tom kroužku, do kterého byla hadice smotaná, stála, zamotala jsem se do ní. Začala jsem šíleně pištět a koncem hadice ze které svištěla voda mávat kolem sebe. Slyšela jsem, jak voda dopadla na nějáký plech nebo tak něco. Po chvilince to psa přestalo bavit a odešel. Zděšeně jsem se podívala kolem. Za plotem stál blonďák, kterému z vlasů kapala voda. Oblečení měl na niť mokré a jeho auto bylo polité vodou. Nejspíš se mu chtělo pořádně smát, protože jeho výraz na tváři napovídal tomu, že smích opravdu jen stěží drží.
"Já.. tady.. jenom... tak.. jdu kolem.. se omlouvám.." řekla jsem nenápadně a odhodila hadici na zem. Vběhla jsem do domu a teta se na mě zděšeně podívala.
"Úkol splněn.."
"Myslela jsem.. naší zahradu.." ušklíbla se Karolína
"Hele, kdo to kdy viděl, aby celebrita jako jsem já, která byla porotcem v Let's dance, vymýšlela choreografii v filmu Step up 3D a hlavně hrála v High School Musical zalívala květiny? Navíc jsem z Česka! Víš jak těžké to bylo dokázat?? Kromě toho, tomu blonďákovi voda prospěje, když tu teď máte taková horka.." mávla jsem rukou a odešla jsem do obyváku.
"Dominiko, ten kluk je Miro Šmajda. Víš ty vůbec kdo to je?"
"Miro kdo??" ušklíbla jsem se.
"To je idol každé druhé holky v Česku a na Slovensku..!" křikla Karolína.
"To nemění můj názor, že trocha vody mu prospěje.. tobě by taky prospěla, připadáš mi tak něják rozčílená.." zakroutila jsem sebou a šla jsem ke dveřím.
"Kromě toho, jdu se projít.. s tebou bejt pod jednou střechou je asi stejné příjemný, jako vytahovat si z prdele třísku."
"Dominiko! Slez dolů!" křikla na mě moje kamarádka Klára.
"Sklapni Kláro..!" okřikla jsem ji a vytáhla k sobě na stůl nějákou holku.
Po chvíli jsem neudržela balanc a práskla sebou ze stolů na zem. Cítila jsem jak příšerně mě bolela ruka a valila se mi krev z hlavy. Všichni lidi kolem najednou mlčeli.
"Volejte záchranku..!!" slyšela jsem poslední větu.. pak jsem se probudila v nemocnici.
Otevřela jsem oči a vedle mě seděla máma s tátou a můj (o 5 let) starší bratr.
"Domi..!" křikla máma a objala mě.
"To je dost, že ses probrala..!" zasmál se brácha a pohladil mě po tváři.
"Kde to jsem??" zeptala jsem se a sáhla si na náplast na čele.
"Jsi v nemocnici. Včera jsi to v centru přehnala na After Party.. spadla jsi ze stolu, měla jsi otřes mozku, máš zlomenou ruku a menší oděrku na čele..." vysvětloval táta.
"To není tak hrozné.." usoudila jsem, ale strach mi nahnal tátův naštvaný obličej.
"Tvoje chování překročilo všechny meze do kdy se to dalo tolerovat!" křikl naštvaně.
"Nevyváděj.." mávla jsem levou rukou, druhou jsem měla zlomenou.
"Rozhodli jsme se, že slávu na nějakou dobu odložíš.. přebarvíš si blonďaté vlasy a pojedeš za tetou Karolínou do Košic.."
"ODLOŽIT SLÁVU? ZBAVIT SE BLONĎATÝCH VLASŮ?!!!! CO JE HORŠÍ???!" vyděsila jsem se.
"Abys tomu rozuměla úplně zlatíčko, novinářům řekneme, že odlítáš do Ameriky. V nemocnici budeš dokud ti nesundají sádru a pak pojedeš na Slovensko.." vysvětlila máma a koukla se na hodinky, "..no.. a už musíme jít, jdu ke kosmetičce.." usmála se a společně s tátou a bráchou s pouhým "tak ahoj.." odešli.
Doba v nemocnici mi přišla dvakrát tak delší než sama byla. Po propuštění z nemocnice mě máma tajně vzala do salónu ke kadeřnici, kde mi přebarvili vlasy na tmavě hnědou barvu.
Došla jsem domů a zklamaně jsem si sbalila věci.
"Tvoje nové jméno je Nikol Seidlová.." řekl táta a podal mi občanku.
"Jak se ti podařila ta fotka, když...??"
"Počítač dokáže vše...teď odnes svůj kufr do auta Michaelovi.." přikázal táta
"A proč bych to jako měla dělat já??" zeptala jsem se s pohledem na své nehty, které by už taky potřebovaly přelakovat.
"Protože jsem ti to prostě řekl..! Tvůj luxus nás stál už dost peněz a začíná se šetřit... první škrty budou u tebe, mladá dámo..!" okřikl mě otec a vrazil mi do ruky kufr.
"Je těžký..!!" zakřičela jsem a po kolečkách ho odtáhla k bratrově Volvu.
Po 3 hodinách jsme dorazili do Košic. Projeli jsme docela šeredným městem a přijeli až k části která byla spíše ZA Košicema. Karolína byla otcova sestra, původem Češka, ale vzala si Slováka. Bydlela v.. PRO MĚ PŘÍŠERNÉ VILCE! Dvoupatrová, cihlová barva, na oknech ty příšerné květiny. A místo garáže jen stříška pro auto.
Celá nadšená jsem vylezla z auta.
"Vezmi mi kufr.. zazvoním.." řekla jsem bratrovi, potáhla jsem si mikinu na dlaně a opatrně stiskla zvonek. Michael si povzdychl a z auta vyndal kufr.
"Michaeli! Dominiko..! Tak ráda vás vidím..!!" zakřičela teta a šla otevřít.
"Psssst!!" sykla jsem po ní.
Bratr za půl hodiny odjel a já jsem si šla do svého pokoje vybalit věci. Fúha, ten pokoj byl příšerný..! Barva, zelená. Velikost, tak akorát na rozpažení. No, to možná trochu přeháním.. možná tak..15×15 metrů. Ozvalo se klepání na dveře.
"Mám pro tebe práci.." řekla teta.
"Jakou...." zeptala jsem se naprosto bez zájmu a lehla jsem si na postel.
"Venku dnes bylo docela horko, hodilo by se kdyby jsi šla zalít zahradu.. vedle bazénu je hadice.."
"Nevím, jestli se mi chce.."řekla jsem znuděně.
"Prostě to udělej.. nebo vůbec nemusíš chodit na večeři.." pohrozila Karolína
"No dobře můj bože, jen se převlíknu a za chvíli jsem dole.."
Nuceně jsem si vzala bílé tílko, červené krátké šortky a žabky. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, nenávidím culíky. Seběhla jsem schody a otevřela dveře.Všimla jsem si, že z hadice vytéká voda, tak jsem jí jednoduše vzala do ruky a namířila na záhon vedle plotu.
Asi 30 sekund jsem takhle nudně stála, než se zprava od domu přiřítil štěkající pes a začal hadici tahat pryč. Protože jsem v tom kroužku, do kterého byla hadice smotaná, stála, zamotala jsem se do ní. Začala jsem šíleně pištět a koncem hadice ze které svištěla voda mávat kolem sebe. Slyšela jsem, jak voda dopadla na nějáký plech nebo tak něco. Po chvilince to psa přestalo bavit a odešel. Zděšeně jsem se podívala kolem. Za plotem stál blonďák, kterému z vlasů kapala voda. Oblečení měl na niť mokré a jeho auto bylo polité vodou. Nejspíš se mu chtělo pořádně smát, protože jeho výraz na tváři napovídal tomu, že smích opravdu jen stěží drží.
"Já.. tady.. jenom... tak.. jdu kolem.. se omlouvám.." řekla jsem nenápadně a odhodila hadici na zem. Vběhla jsem do domu a teta se na mě zděšeně podívala.
"Úkol splněn.."
"Myslela jsem.. naší zahradu.." ušklíbla se Karolína
"Hele, kdo to kdy viděl, aby celebrita jako jsem já, která byla porotcem v Let's dance, vymýšlela choreografii v filmu Step up 3D a hlavně hrála v High School Musical zalívala květiny? Navíc jsem z Česka! Víš jak těžké to bylo dokázat?? Kromě toho, tomu blonďákovi voda prospěje, když tu teď máte taková horka.." mávla jsem rukou a odešla jsem do obyváku.
"Dominiko, ten kluk je Miro Šmajda. Víš ty vůbec kdo to je?"
"Miro kdo??" ušklíbla jsem se.
"To je idol každé druhé holky v Česku a na Slovensku..!" křikla Karolína.
"To nemění můj názor, že trocha vody mu prospěje.. tobě by taky prospěla, připadáš mi tak něják rozčílená.." zakroutila jsem sebou a šla jsem ke dveřím.
"Kromě toho, jdu se projít.. s tebou bejt pod jednou střechou je asi stejné příjemný, jako vytahovat si z prdele třísku."
















Ahoj! Nechceš si se mnou spřátelit blog? Mrkni se na můj web a pak mi napiš email - najdeš ho v menu. Díky moooc :D