
Jaká je vaše nová deska?
- Stojím si za ní! Natočil jsem ji tak, jak to cítím. Není ani v retro stylu, ani moderní. Je autorská - psal jsem si texty i hudbu. Jsou na ní mé životní zážitky, má životní trápení, moje všechno. Ta deska jsem já.
Takže jste se ze svých pocitů úplně vydal.
- Ne, už pracuji na další desce.
Jak to? Měl byste si trošku oddechnout!
- To nejde, když mám nápady! Ta první deska je teď už pro mě vlastně uzavřená kapitola.
Tak zkuste zavzpomínat - jaké je její hlavní téma?
- Láska. Je tam všechno - od lechtivých "prasečin" až po nejjemnější pohled na lásku.
Jaké bude téma té druhé desky? Může být vůbec jiné než láska a ženy?
- Třeba mezilidské vztahy. Smrt. Příroda. Zvířata. Životní situace...
Co konkrétně vás v poslední době při psaní inspirovalo?
- K poslední věci, kterou jsem napsal, mě inspirovalo malé dítě, které jsem viděl na ulici.
Muselo být šťastné, že vidí toho slavného Šmajdu!
- Je super, že mám posluchače ze všech věkových kategorií. Teď mi napsala osmdesátiletá babička! Chápete? Muzikou můžu oslovit každého - od půlročních dětí až po dědy, staré rockery, kterým je osmdesát. A hodně mě poslouchají ženy kolem čtyřiceti let. To je silná skupina!
Pro vás - jako pro kluka z Košic - to byl asi docela šok, když vás najednou začli poznávat lidi na ulici.
- Vůbec s tím nemám problém. Většinou je mi i příjemné, když mě oslovují mí fanoušci.
Jak vzpomínáte na dobu před Superstar?
- Loni, koncem jara, jsem se zúčastnil soutěže kapel v Košicích. Poslal jsem tam svou nahrávku, shodou okolností můj aktuální singl Last Forever. Porota mi ho nevzala a nepostoupili jsme. Tehdy jsem se cítil strašně dotčený. Bylo mi to líto a říkal jsem si: "Proč?" Od rána do večera jsem skládal a nahrával. Měl jsem pocit velké nespravedlnosti, protože jsem tak moc chtěl, aby se to konečně nějak pohnulo! A měsíc nato jsem postoupil v SuperStar.
Neměl jste spíš chuť se po tom jarním neúspěchu na všechno vykašlal?
- Ne, měl jsem dokonce náhradní plán! Kdybych nepostoupil v SuperStar, plánoval jsem si, že jen s kytarou na zádech vypadnu někam do zahraničí, kde bych se živil hraním na ulici. Jsem vážně do hudby uplně šílený a jsem schopný všeho!
Akorát na té ulici by bylo trochu složitější se prosadit.
- Asi jo, ale věřím, že by si mě někdo všiml. Věřím, že když opravdu věřím, tak to vyjde. A když ne, tak to znamená, že netoužím pořádně. Je důležité věřit.
Třeba v boha?
- Nevěřím v boha, nepředstavuji si dědu s bílým vousem, který vede naše životy. Věřím v nadpozemskou energii, která je všude kolem nás.
Lákalo by vás teď to zahraničí, když už si kariéru rozjíždíte v tuzemsku?
- Ano, klidně bych začal někde od píky. Sice miluju ten pocit, když jsem na podiu, lidi mě poslouchají a baví se se mnou, ale na druhou stranu miluju i maličkosti - například chvíli, kdy vysvitne slunce... To mě vždycky dovede do jiné roviny myšlení, než je ten materiální svět, ve kterém žijeme. Život je o maličkostech.
Vypadáte až nebezpečně pozitivně naladěn. Pláče někdy Miro Šmajda?
- Nikde to neříkejte, ale občas si zapláču při romantických filmech. Co jsem se nabrečel při Forrestu Gumpovi, nebo taky při Schindlerově seznamu a Zelené míli! Náhodou, pláč je dobré uvolnění. Ale raději pláču smíchy. To se mi naštěstí stává častěji.
Jaký humor máte rád?
- Zbožňuji dvojsmysly, zbožňuji černý humor, zbožňuji absurdní humor... Třeba seriál Simpsonovi...(V tuhle chvíli se Miro při vzpomínce na nějaký oblíbený díl Simpsonů rozesměje tak, že v praxi předvádí slzy smíchu - pozn. red.)
(zdroj: časopis Glanc)
















Ahoj :) mám vánoční blog .. Koukni se jestli cceš ..
Máš krásný blog .. ♥