Krátký kousek z rozhovoru, kde se Petr Bende zmínil o Mirovi. Celý rozhovor naleznete ZDE.

Po několika dílech SuperStar bych spočítal na prstech jedné ruky, o kolika interpretech je slyšet i jinak než pouze v bulváru. Čím myslíš, že to je?
Těžko říct. Už tehdy jsem si říkal, že možnost rychlého výdělku - takové to ježdění po diskotékách - nemá dlouhého trvání. Já jsem se dal na tu složitější cestu. Nechal jsem si svoji kapelu i další lidi, se kterými jsem spolupracoval už před soutěží. Ten tým lidí je moc důležitý, protože se o ně můžeš opřít. S kapelou jsme hned první léto po soutěži jezdili v podstatě za párek a za pivo po festivalech, abychom ukázali, že naše muzika má nějakou hodnotu. S odstupem času jsem si potvrdil, že to tak bylo dobře, protože pořadatelé zjistili, že ta muzika je postavená na nějakém pevném základu.
Sledoval jsi další díly SuperStar?
Sledoval. Zajímá mě to, protože jsem tím sám prošel. Vím, jak to tam funguje, takže za ně někdy mívám takové vnitřní nervy. Za soutěžící i celý ten tým.
Kdo Petra Bende zaujal letos?
Zajímavej byl samozřejmě už od začátku Martin Chodúr. Miro Šmajda je mi zase jako bigbíťák blízkej tím, jakou muziku dělá.
Shodou okolností jsem s ním dělal nedávno rozhovor a taky mě napadlo, že jste si vlastně tvorbou docela blízko...
Nedávno jsem ho poprvé viděl naživo na narozeninách Óčka. On je víc do toho bigbítu a hardrocku osmdesátých a devadesátých let. Já se chci posunout trochu dopředu, nezůstat jenom u klasického riffu. Ale líbí se mi, co hraje. A zmíním ještě Markétu Konvičkovou, která mě zaujala už v prvních castinzích. Její zpěv a výraz je na její věk neskutečný. Napsal jsem jí na její desku dvě písně, které dopadly skvěle. Jedna je náš společný duet "Chvála bláznovství", který otextoval Petr Šiška, a druhá je balada "Láska se nedá dělit třemi", kterou jsem napsal přímo pro ni. Myslím, že má velkou šanci se prosadit.
Přijde mi, že na tyhle soutěže stále pohlíží spousta lidí jako na něco podřadného, což ale ve světě neplatí.
U nás tam to znamínko minusu pořád je. Myslím si, že vážně jenom u nás, ani na Slovensku to tak nemají. Asi je to naší povahou. Víš, je třeba živě hrát. Jen tam se ukáže, jestli hudba toho či onoho interpreta za něco stojí.
Těžko říct. Už tehdy jsem si říkal, že možnost rychlého výdělku - takové to ježdění po diskotékách - nemá dlouhého trvání. Já jsem se dal na tu složitější cestu. Nechal jsem si svoji kapelu i další lidi, se kterými jsem spolupracoval už před soutěží. Ten tým lidí je moc důležitý, protože se o ně můžeš opřít. S kapelou jsme hned první léto po soutěži jezdili v podstatě za párek a za pivo po festivalech, abychom ukázali, že naše muzika má nějakou hodnotu. S odstupem času jsem si potvrdil, že to tak bylo dobře, protože pořadatelé zjistili, že ta muzika je postavená na nějakém pevném základu.
Sledoval jsi další díly SuperStar?
Sledoval. Zajímá mě to, protože jsem tím sám prošel. Vím, jak to tam funguje, takže za ně někdy mívám takové vnitřní nervy. Za soutěžící i celý ten tým.
Kdo Petra Bende zaujal letos?
Zajímavej byl samozřejmě už od začátku Martin Chodúr. Miro Šmajda je mi zase jako bigbíťák blízkej tím, jakou muziku dělá.
Shodou okolností jsem s ním dělal nedávno rozhovor a taky mě napadlo, že jste si vlastně tvorbou docela blízko...
Nedávno jsem ho poprvé viděl naživo na narozeninách Óčka. On je víc do toho bigbítu a hardrocku osmdesátých a devadesátých let. Já se chci posunout trochu dopředu, nezůstat jenom u klasického riffu. Ale líbí se mi, co hraje. A zmíním ještě Markétu Konvičkovou, která mě zaujala už v prvních castinzích. Její zpěv a výraz je na její věk neskutečný. Napsal jsem jí na její desku dvě písně, které dopadly skvěle. Jedna je náš společný duet "Chvála bláznovství", který otextoval Petr Šiška, a druhá je balada "Láska se nedá dělit třemi", kterou jsem napsal přímo pro ni. Myslím, že má velkou šanci se prosadit.
Přijde mi, že na tyhle soutěže stále pohlíží spousta lidí jako na něco podřadného, což ale ve světě neplatí.
U nás tam to znamínko minusu pořád je. Myslím si, že vážně jenom u nás, ani na Slovensku to tak nemají. Asi je to naší povahou. Víš, je třeba živě hrát. Jen tam se ukáže, jestli hudba toho či onoho interpreta za něco stojí.
(zdroj: musicalnet.cz, mirosmajda.wgz.cz)
















jsem ráda, že mu je Miro blízkej :-) krásná propagace.. :-)