
...pod celým článkem máte 1. část rozhovoru s Mirem Šmajdou pro T-Music...
Na druhou část rozhovoru nejen o frontách v obchoďácích, Simpsonech, vegetariánství, fotbalu, Vratných lahvích i nezralých melounech přineseme příští týden...
PRO ZOBRAZENÍ CELÉHO ROZHOVORU DEJTE CELÝ ČLÁNEK
Miro Šmajda za necelé dva týdny vydává svou debutovou desku Čo sa týka lásky. Takřka výhradní autorské album předznamenal první singl Last Forever, který se v rádiovém éteru prosadil, přestože nedodržuje jazykové formáty domácích kapel. A nejen o tom jsme si se sympatickým blonďákem popovídali...

S Mirem Šmajdou jsme se sešli nedaleko svatého Václava v sídle jeho vydavatelské firmy. Působil přátelsky a uvolněně - ostatně jako tradičně. Jediný povzdech budila přítomnost chipsů a miňonek na stole, které zrovna nezapadají do jeho každodenního jídelníčku. Řeč byla nejen o vzniku jeho debutové desky, ale i čím dál vzácnějším autorském přístupu, hudebních vzorech, strýčkovi Cimfe, Dublinu, "hodinářství" se značkou Axl Rose i nedávno zesnulém zpěváku Stevu Leem.
Začneme tradičně - jak se máš?
Mám se úplně skvěle. Je dokončená deska, jdeme točit klip - splnil se mi sen.
Dřív byla měřítkem úspěšnosti prodejnost desek, což už je dneska nemožné. Podle čeho si řekneš: 'Ta deska je dobrá'?
Těžko říct. Možná je z dlouhodobého hlediska lepší, aby si lidi tu desku i sami vypálili. Ale nikomu ani muk.
Ty vypaluješ?
A přijde na mě policie... Ne nevypaluju, jen stahuju. (smích)
Nejlepší deska poslední doby - pro tebe?
Asi Serj Tankian a jeho album Elect The Dead.
Hodně mě zaujalo, že jsi jako první singl z debutu vybral anglickou písničku Last Forever. U českých a slovenských kapel je nepsaným pravidlem pilot v mateřštině, jinak "se nebude hrát"...
Máš pravdu, hodně lidí z byznysu i z vydavatelství mi říkalo, že mám dát jako první singl českou nebo slovenskou píseň... Já ale chtěl tuhle a nakonec se hrála, takže jsem spokojený. Nebál jsem se, protože jsem tomu věřil, člověk někdy musí zabojovat a přesvědčit pochybovače. A jak vidíš, jde to. (směje se)
Desku jsi točil s ostříleným producentem Milanem Cimfem - jaká byla spolupráce?
Skvělá. Milan je úžasný člověk a hned jsme si padli do oka. Hlavně je to velmi dobrý kamarád a už to je velký základ k úspěchu v nahrávání. Osobně jsme se spřátelili, pak funguje i ta pracovní spolupráce. Milan je rocker tělem i duší a má bohaté zkušenosti, dlouhou dobu produkuje Kabáty, Chinaski a další. Potěšily ho věci, které jsem donesl - že je to opravdová rockeřina. Při práci s takovým člověkem je velmi podstatná jedna věc: nevyčerpává to. Nahrávání jsem bral jako takové prázdniny u strýčka Cimfeho. (směje se) Bylo to velmi příjemné a už se těším - hrozně hrozně hrozně moc - až budeme dělat druhou desku.
Nejen s ohledem na producenta mi připadá, že je pro tebe "kamarádství" při práci hodně důležité.
Možná jsem divný, ale je to pro mě zásadní. Někdy je samozřejmě potřeba udržovat si v pracovních vztazích určitý odstup. Já se ale na to dívám tak, že když pracuju s někým z médií, novinářem, fotografem, nebo s hudebníky - každý z nich je také člověk, který má své přátele a osobní kontakty. Přijde mi staromódní, formální a až totalitní, držet si od někoho odstup. Mám rád lidskost a přátelský přístup. Člověk tím dokáže víc, na mnoha věcech se snadněji dohodne a dostane se dál. Když se tomu druhému trochu otevřeš a on zase tobě - ta spolupráce pak jde lépe.
Nedostal jsi s tímhle přístupem někdy přes prsty?
Samozřejmě, že dostal. Ale mám z toho víc pozitivního než negativního. A co je další věc - v tomhle neumím být jiný, nedokážu mít chladnou tvář.
Album se nahrávalo ve studiu Sono v Nouzově, kde nedávno natáčeli i Chinaski.
Jo - a vznikala tam i nová deska Nazarethu, nahrávali jsme paralelně. A pařili. (smích)
Deska Čo se týká lásky je autorská, což je dneska spíš výjimečné... Jakým stylem skládáš hudbu a texty?
Nikdy to nejde násilím, že bych si sedl a řekl: Teď musím napsat za dvě hodiny dvě písničky. To se nedá. Vždycky jde o inspiraci. Čerpám z různých životních situací - něco zažiju, něco se mi stane, s něčím nesouhlasím, potřebuju o něčem mluvit, dostat to ze sebe - a v té chvíli přijde inspirace, ať už hudební nebo textařská. Takže na desce je mnoho věcí, které jsem zažil, včetně několika filozofických pohledů na lásku. Myslím si, že celý život je o lásce a je potřeba o ní hovořit - i když nejen v pozitivním smyslu.
Většinou vzniká první hudba, jak je to u tebe?
Podobně - nejčastěji píšu text přímo na muziku. Všechno vychází z nějakého nápadu a těch mám strašně moc... I proto jsem ani necítil potřebu s někým spolupracovat.
Jak se díváš na trend dnešní doby, kdy si kapely a interpreti neskládají sami?
Nemůžu říct, že bych s tím nesouhlasil, ale zatím mi ani nikdo nenabídnul takovou věc, se kterou bych byl ztotožněný natolik, abych ji chtěl nazpívat. Jsem takové spolupráci otevřený - ať by šlo o zpěvácký duet, něčí text nebo muziku, jen mi musí vážně sednout.
Teď je hodně oblíbená česko-slovenská spolupráce. Neuvažoval jsi o tom, zazpívat si s nějakou českou zpěvačkou?
Ale ano, a dokonce už se něco peče, mám takový nápad... (usmívá se)
Pojďme k tvé kapele Rosemaid, jak vznikala - jednotlivé členy jsi znal z dřívějška?
Kapela vznikla v květnu - postupně se to tak nějak nabalovalo, každého z členů jsem potkal v jiném období.
Vypomohl i casting?
Casting jsem dělal na druhého kytaristu, jinak toho prvního, Mira Bitomského, jsem poznal ještě v době SuperStar a už tehdy jsem s ním začal spolupracovat. Zatímco ostatní účastníci spali na hotelu, já jsem s ním chodil po nocích hrát. Potom jsem poznal bubeníka Jara Žiga a baskytaristu Tamáše Beliczu. Ten je původem Maďar, ale poznali jsme se při nahrávání anglického singlu Last Forever v Dublinu. A konkurzem přišel čtvrtý člen, druhý kytarista Roman Birkuš.
Jak sis užil Dublin, byla to velká keltská inspirace?
To rozhodně, hlavně jsem chtěl stůj co stůj točit venku a zkusit, jak funguje zahraniční produkce. Stálo to samozřejmě dost peněz, ale myslím, že výsledek stojí za to, zní dost zahraničně, má hutný sound. V neposlední řadě to byla zajímavá zkušenost.
Na desce jsou znát vlivy hudby, kterou posloucháš. Asi ti už nikdo neodpáře Guns'n'Roses...
Já je miluju!
Nedávno u nás byli...
Vím, ale bohužel jsem tam nebyl, nemohl jsem.
Asi víš, co se událo - co říkáš Axlovým móresům?
U něj je to klasika, všechno už je připravené a Axl je ještě dvě hodiny před začátkem koncertu v jiné zemi. Bohužel... Ale dublinští fanoušci mu dali co proto.
Když jsme u živého vystupování - který koncert tě kdy nejvíc dostal?
Byla to švýcarská kapela Gotthard a výkon zpěváka Steva Leeho, který bohužel 5. října zemřel. To bylo drsné. Stál na krajnici s harleyem, čekal na zbytek kapely, a zabil ho kamion. To je podle mě nejlepší live zpěvák na světě.
Takže asi trochu i tvůj vzor.
Rozhodně!
(zdroj: t-music.cz)
















pls hlasni pro nanu a hauntera
http://tajemny-svet-pokemon.blog.cz/1010/4-kolo-halloweenskeho-pokemona#komentare
kdykoliv ti to oplatím